Naše příroda, ročník 2011, číslo 1

Lužické hory rozhodně nikdy nezklamou! Krásně je v nich i na počátku jara, kdy se příroda ještě naplno neprobudila, ale sníh již dávno roztál. Právě stromy bez listí a průhledné lesy předurčují ideální čas nejenom na prohlídku mnoha skalních formací, ale třeba i k pozorování zdejších kamzíků.

Předjarní Lužické hory

Text a foto: Martin Janoška

Výškou i rozlohou nevelké Lužické hory patří k mým nejoblíbenějším českým horám,kam jezdím opakovaně a již téměř pravidelně. Získaly si mě velkými plochami krásných a poměrně zachovalých lesů, úchvatnými kužely vrchů sopečného původu, tichou a komorní atmosférou bez davů a téměř zcela chybějícím turistickým průmyslem. Přitom od konce 19. do poloviny 20. století šlo o turisticky velmi frekventovanou, zajištěnou a opečovávanou oblast. Jedna z nejhezčích partií Lužických hor se nachází na samém západním konci pohoří, které dominuje vrch Studenec (737 m n. m.). V roce 2002 byla otevřena zásluhou Správy CHKO Lužické hory naučná stezka Okolím Studence, která začíná u železniční zastávky v Horní Kamenici na trati Děčín - Jedlová - Rumburk a vede kolem nejpozoruhodnějších přírodních útvarů v této části hor.

Vyhlídka z vrcholu Pustého zámku do údolí Kamenice. Foto: Martin Janoška