Naše příroda, ročník 2012, číslo 2

Bobr evropský, náš největší hlodavec, kdysi patřil mezi běžná zvířata lovená pro kvalitní kožešinu a chutné maso či výměšky žláz používané v lékařství. Jako vodní zvíře byl dokonce v minulosti řazen mezi ryby! V 18. století z našich zemí zcela vymizel. Dnes můžeme bobří díla opět pozorovat zejména na moravských tocích a v jižních Čechách. Na Tachovsku mají bobři dokonce svoji naučnou stezku s názvem „Vodní svět“.

Vodní svět aneb na návštěvě u bobrů

Text: Jan Moravec / Foto: Jan Moravec, ladislav Vogeltanz

Pozvolný návrat bobrů ze sousedních zemí podpořený několika úspěšnými reintrodukcemi a důslednou mezinárodní ochranou začal až v 80. letech 20. století. V současné době čítá populace bobrů v České republice kolem 2,5 tisíce jedinců. Ne všichni se však z návratu bobrů do naší přírody radují. Bobr má totiž úžasnou schopnost upravit si okolí místa, kde žije, k obrazu svému. Tedy přeměnit ho na močál plný tůní, území jen velmi těžko průchodné a v podstatě neobhospodařovatelné. Směle nám lidem konkuruje ve vodním stavitelství a ve využití krajiny, což nám mnohdy vadí. Na druhou stranu je to zvíře krásné, nesmírně zajímavé a díky skrytému způsobu života i dosti tajemné. Není tedy divu, že mnohými je obdivován a mnohými proklínán. Co ale skutečně o bobrech víme?

Kdo má trochu štěstí a trpělivosti, může pozorovat bobří rodinky při práci. Foto Ladislav Vogeltanz