Naše příroda, ročník 2012, číslo 4

Při toulkách přírodou se příliš nezamýšlíme nad tím, proč všechny květy pampelišky jsou žluté nebo jak je možné, že stovky květů vlčího máku na okraji lánu obilí mají stejný počet korunních lístků – čtyři. To, že se občas příroda nebo vyšší moc splete, znali již dávno naši předkové. Některým abnormalitám u bylin, třeba čtyřlístkům jetele, připisovali magickou moc, jiných si nevšímali, resp. jim nepřipisovali zvláštní význam. Ještě donedávna jsme si často tyto odchylky od normálu nedokázali vysvětlit, dnes prakticky na všechny podivuhodné botanické hříčky přírody zná věda odpověď.

Když se chybička vloudí aneb několik abnormalit u bylin

Text: Jozef Májsky / Foto: Jozef Májsky, Ľubor Čačko

"Chyba v programu", tedy ve většině případů nějaká genetická odchylka, může postihnout prakticky každou část rostliny. I pro laiky jsou asi nejnápadnější květy bylin, které buď svou barvou, nebo tvarem vybočují z normálu. Když vyloučíme barevnou variabilitu květů podmíněnou třeba fyziologicky, například modré i růžové květy plicníku lékařského na té samé rostlině (různé pH v buňkách), tak se dosti často můžeme setkat s albinismem (apochromie), za který je zodpovědná genetická mutace. Někdy dochází jenom ke ztrátě některého z pigmentů, květ tehdy vypadá, jako by byl vybledlý, když ale chybí všechny pigmenty, svou bílou barvou nás mezi svými soukmenovci upoutá již z dálky. Podstatně vzácnější je opačný extrém - nadměrná tvorba barviv (hyperchromie).

Na vzniku nedědičných abnormalit u bylin se mohou podílet i různé hmyzí druhy – zde hálky na listu jahodníku chlumního (trávnice).