Naše příroda, ročník 2013, číslo 4

Spíše než za přírodou se jezdí do Štiavnických vrchů za památkami historickými a technickými. Některé z nich se dokonce dostaly až na seznam světového dědictví UNESCO. Zrod a vývoj těchto památek však podmínila a předurčila unikátní příroda se vším, co v minulosti mohla nebo nemohla člověku nabídnout. Zvláštnosti přírody a krajiny Štiavnických vrchů jsou navzdory mnohasetletému průmyslovému využívání a přetváření na první pohled zřejmé.

Štiavnické vrchy

Text a foto: Martin Janoška

Štiavnické vrchy v jižní části středního Slovenska jsou zbytkem mohutného třetihorního vulkánu. Kopce to nejsou příliš vysoké, terén je však nesmírně členitý. Vzhledem k jižní poloze je tu výrazně teplejší a sušší klima než v horách na severu Slovenska. Projevuje se to větším podílem listnatých lesů, nedostatkem vody v krajině a v létě též nesmírnou bohatostí živočišných druhů z říše hmyzu.

Vindšachtské jezero a legendami opředené Sitno (1009 m)