Naše příroda, ročník 2013, číslo 4

Ne, nemusíte se obávat, nezveme vás na žádné „schůzky s ďáblem“ tak proslavené známým vulkanologem Harounem Tazieffem, takže kyslíkové přístroje můžete zanechat doma a nemusíte se dokonce ani bát, že by vám při zkoumání sopečných kuželů začaly doutnat podešve na botách. Nejmladší sopky na našem území najdeme na samém západním okraji naší republiky, v blízkosti hranic s Bavorskem, v oblasti mezi krušnohorským a litoměřickým zlomem.

Za našimi nejmladšími sopkami

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Celá tato oblast je známá dozvuky vulkanické činnosti, která zde v největší míře probíhala v období třetihor a doznívala ještě ve čtvrtohorách. Dodnes z ní profitují zejména lázeňské ústavy, protože nikde jinde se u nás nenachází tolik termálních pramenů, jako právě zde. Poněkud menší radost z ní mají místní obyvatelé, zejména v okolí Nového Kostela na Chebsku, kterým občas při výskytu zemětřesných rojů popadají komíny nebo popraská omítka na domech. Nicméně podle ujištění odborníků v příštích několika tisíciletích nehrozí, že by znovu začaly soptit třeba Doupovské hory, jejichž kráter měl v průměru okolo 30 km, ba ani sopky mladší a také podstatně menší, ke kterým se chystáme vypravit.

Při pohledu na Komorní hůrku od jihozápadu je patrné, že jde jen o nevysoký pahorek, zcela skrytý mezi ostatními okolními kopci