Naše příroda, ročník 2013, číslo 6

Sovy odjakživa fascinovaly a udivovaly člověka především výjimečnou orientací v noční temnotě. Některé národy je proto uctívaly, v křesťanském světě je spíš nenáviděly jako spojence temných sil a ďábla.

Soví uši a ouška

Text a foto: Jozef Májsky

Většina z nás si sovu, coby nočního lovce, spojuje s výborným zrakem, který je stokrát lepší než u člověka. Určitě méně lidí ví, že dokonalým sovím očím se vyrovná i soví sluch. Někteří vědci dokonce tvrdí, že ze všech smyslů je u těchto ptáků nejdokonalejší. I kdyby tomu tak nebylo, pro sovy je nenahraditelný, protože jim umožňuje lokalizovat kořist i v absolutní tmě, kdy se neuplatní ani obrovské oči. Pokusy ukázaly, že sovy dokáží ze všech ptáků nejlépe určit místo, odkud přichází zvuk. Aby byly zvukové vlny lépe zachyceny, u většiny sov se u ušního otvoru nacházejí dvě kožní řasy. Přední se může vztyčovat, takže funguje jako ušní boltec savců a slouží na zachycení zvuků přicházejících zezadu. Těmito záhyby si může pták rovněž přivřít ušní otvory, které jsou velké, lasturovité. Sova svou potenciální potravu nejen slyší, ale díky asymetričnosti sluchového aparátu dokáže bezpečně určit i její polohu, což jí usnadňuje útok. Zjistilo se, že na lokalizaci kořisti na vodorovné ose používají sovy časové rozdíly mezi pravým a levým uchem, které představují čtyři milisekundy. To sově stačí na to, aby od sebe odlišila dva zdroje zvuku vzdálené od sebe jen 1,6°. Stejně rozlišuje i rozdíly ve vertikálním směru. Kořist – myš – lokalizoval kalous ušatý s přesností jednoho stupně. Kdyby byl ale hlodavec úplně tiše, tak by se ho lovci nepodařilo „zaměřit“. Registraci i těch nejtišších zvuků umožňuje sovám extrémně velký bubínek v uchu, který je srovnatelný s bubínkem velkých šelem – lva nebo jaguára. V důsledku této adaptace se zvuk vstupující do vnitřního ucha zesílí až čtyřicetinásobně (u člověka jen 18x). Kromě toho hrají důležitou roli i sluchová centra v mozku, konkrétně počet neuronů v nich. Například holub jich má jen přes osm tisíc, u sov je to podstatně víc. Ve sluchových jádrech puštíka obecného se jich nachází 39 270, sýce rousného 40 360, kalouse ušatého 35 870 a kalouse pustovky až 46 010. Obecně mají lepší sluch ty druhy sov, které loví v noci, méně vyvinutý je tento smysl u sov s denní aktivitou. Je třeba zdůraznit, že se uplatňuje nejenom při lovu, ale důležitou roli hraje i v rodinném životě. Při námluvách se jednotlivé druhy ozývají charakteristickými hlasy, rovněž hlasy mláďat pomáhají v temnotě lokalizovat rodičům hnízdo, když se do něj vracejí z lovu.

Ouška výra velkého směřují mírně do stran