Naše příroda, ročník 2013, číslo 6

Úrodné černozemně zaujímají značnou rozlohu okresu Prostějov, kde probíhá, stejně jako v každém koutě České republiky, proces z angličtiny pojmenovaný jako „soil silling“, což v češtině znamená zastřešování půdy. V krajině ubývá půdy, která by nebyla zastřešena asfaltem či dlažbou. Výstavba, často i několikahektarových, obchodních center nevratně znehodnotí neobnovitelný přírodní prvek. Touto činností se denně v České republice připravujeme asi o 15 ha „živé“ půdy.

Životní prostor pro Něj i pro Nás

Text a foto: Antonín Kintl, Jakub Elbl, Lukáš Plošek

Půda poskytuje významný prostor pro pěstování rostlin určených pro výživu lidí i zvířat, funguje jako filtrační substrát pro tvorbu nezávadné pitné vody a v neposlední řadě je to životní prostředí pro mnoho živých organismů hromadně nazývaných jako půdní edafon. Nejpočetnější skupinou jsou významné skupiny mikroorganismů (mikroedafon), patří sem bakterie, plísně a jiné okem neviditelné houby. S velikostí klesá početnost. Méně početnou skupinou je mezoedafon. V našich v půdách žije velmi mnoho druhů, mezi nejznámější patří žížaly a stonožky. Po mezoedafonu následuje makroedafon – obratlovci. Každý z nás se jistě potkal s nějakou tou myší při práci na zahradě nebo na poli. zvláště neoblíbený půdní živočich (hlavně mezi trávníkáři) je krtek. Jeho „podvratná“ činnost na polích a zahradách je patrna pouhým okem a nezřídka padnou otázky od malých dětí „co to je?“ a „kdo to udělal v našem trávníku?“. Vzhledem ke krtkově rozšířenosti a jeho viditelné destrukční činnosti našeho „anglického“ trávníku považujeme krtka za nejznámějšího a největšího obyvatele našich půd. Určitě ne tak rozšířeného a známého, ale o to více záhadného a zajímavého můžeme považovat křečka polního „Cricetus cricetus“. Jeho přítomnost na zahradě bývá objevena v krátké době. Mnoho lidí si pod pojmem křeček vybaví malé roztomilé stvoření, které snad každý z nás měl doma. Ale hmotnost křečka polního, která může dosahovat až k 650 gramům, naznačuje pravý opak. Délka jeho těla je v rozmezí 20–35 cm. Velice charakteristické je křečkovo zbarvení. Na břišní straně je černý, hřbet má žlutohnědý, pod bělavými až nažloutlými tvářemi má hnědočerný proužek srsti. Svým charakteristickým čtyřbarevným kožichem patří mezi nejbarevnější savce v Evropě. Po 20denní březosti mívá do roka 2–3 vrhy po 3 až 12 mláďatech, při takovém množícím potenciálu je jeho vzácnost opravdu zarážející. Avšak někdy se vyskytnou roky, kdy při masovém přemnožení přichází až do těsné blízkosti hospodářských objektů a lidských sídel (například v Československu roku 1971). Zimu křeček přečkává v nepravém zimním spánku (hibernaci). Čas od času se probudí a zajde se nakrmit ze svých zásob. Se stopami křečka polního se můžeme setkat i v době vánoční. Vyhrabaná hlína z pod vrstvy sněhu je jasný znak, že křeček žije a obnovoval si přívod čerstvého vzduchu na spaní. Dospělí jedinci žijí samotářsky. Křeček je odvážný protivník. Když je zahnán do úzkých, napřímí se a za skřípění zubů prezentuje svoje tmavé bříško. Tento postoj činí křečka nezaměnitelným.

Křeček žije samotářským způsobem, ale někdy se setkání nevyhne.
Foto Libor Šejna