Naše příroda, ročník 2014, číslo 1
Pokud po přečtení nadpisu marně pátráte v paměti, nemusíte ještě propadat depresím nad vlastní nevědomostí. Může vás utěšit skutečnost, že nad tou samou otázkou bádají biologové po celém světě a definitivní odpověď je pravděpodobně zatím ještě v nedohlednu.
Hlenky, hlenky, co to vlastně je?
Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi
Dostane-li se vám do rukou nějaká důkladnější mykologická příručka z minulého století – to zní, jako by to bylo strašně dávno, ale z hlediska vývoje přírodních věd je to vlastně včera – naleznete v ní pravděpodobně asi takovouto definici: „Hlenky obvykle řadíme jako samostatný kmen říše hub Myxomycophyta a studiem jejich cca 500 druhů se zabývají mykologové. Z výtrusů hlenek se vytvoří v první fázi vývoje buď myxaméby, připomínající měňavky, které se přemisťují plazivým pohybem, nebo myxomonády podobné bičíkovcům, které jsou schopné plavat. Dalším vývojovým stadiem je pohyblivé plasmodium, které se nakonec změní v přisedlou formu, vytvoří se plodnice s výtrusy, jimiž se pak hlenky rozmnožují a šíří. Plazící se plasmodium se živí mikroorganismy, např. bakteriemi, nebo sporami a hyfami hub, za sebou nechává na podložce perleťově lesklou stopu se zbytky potravy. Plasmodia některých hlenek jsou objemná, pevná a nápadně zbarvená. Např. vlčí mléko (Lycogale epidendrum), jež je běžné na celém světě, má plasmodium zbarveno růžově, oranžově, rumělkově až karmínově červeně. Většina hlenek má plasmodium silně žilnaté, které se vějířovitě rozšiřuje a v podobě sítě se rozlévá po povrchu substrátu či ho prorůstá. Za nepříznivých podmínek se může jejich plasmodium stáhnout, opouzdřit se a vytvořit sklerocia. Má-li plasmodium dostatek potravy a někdy i světla, vytvoří se na něm větší či menší plodnice. Stáhne-li se plasmodium a vznikne-li tak několik oddělených částí, vytvoří se sporangia, což jsou plodničky na třeni, mající často stejnou barvu jako plasmodium. Občas se stane, že se nejdříve vytvoří třeň, plasmodium pak vystoupí dutým třeněm a plodnička tak nabyde konečný tvar. Při zrání mohou plodnice měnit barvu. Spory se tvoří na třeni a uvnitř stěny peridia plodnice. Povrchová blána praskne a spory kulovitého tvaru, mající průměr 5–20 μm, jsou roznášeny větrem a dešťovými kapkami jako obláčky barvy červenohnědé, fialově hnědé nebo hnědočerné.“ Tak jsou hlenky, nazývané někdy také slizovky, popsány v Encyklopedii hub od G. J. Kaizera, vydané v roce 1996 v Holandsku a v roce 1998 i u nás.
Lindblatka válcovitá (Lindbladia tubulina) patří do třídy vlastních hlenek (Myxomycetes), řádu koromilkotvarých (Liceales), čeledi řešetovkovitých (Cribrariaceae). Vyskytuje se většinou na mrtvém dřevě jehličnanů nebo na opadaném jehličí, řidčeji i na dřevě listnáčů. Plasmodium bývá sépiově hnědé, hnědočerné nebo černé. Jednotlivá sporangia jsou válcovitá, o průměru 2–10 mm, modročerná, hnědá nebo černohnědá, těsně nahloučená, takže tvoří pseudoaethalia až 15 cm velká. Kulaté spory mají průměr 5–7 μm, ve větší vrstvě jsou okrové až olivově hnědé.