Naše příroda, ročník 2014, číslo 1

V listopadu předloňského roku jsem se po delší době vydal na procházku po břehu jedné řeky protékající plzeňskou kotlinou a k mému překvapení jsem nalezl na břehu řeky čerstvě ohryzané kmeny vzrostlých osik. Všude okolo se válely velké, silné třísky. To snad není možné, v životě jsem něco podobného neviděl, to přeci vypadá jako dílo bobra! Ale bobr byl u nás vyhuben někdy koncem osmnáctého století. Dnes se sice do naší přírody pozvolna navrací, ale v západních Čechách byl dosud hlášen jeho výskyt pouze z Českého lesa, kam pronikl ze sousedního Bavorska. Co by však dělal tady, na katastrálním území krajského města Plzně, sice ne přímo v městské zástavbě, ale s městem na dohled, uprostřed polí, v intenzivně obdělávané zemědělské krajině?

Bobři ve městě

Text a foto: Jindřich Wanka

Asi po týdnu jsem se vydal do stejného místa znovu. Jeden z ohlodaných stromů již ležel pokácen v přilehlém poli. Měl částečně ohlodanou kůru z kmene a některé větve byly čistě odkrojeny. Teď jsem už nebyl na pochybách, je to dílo bobra evropského (Castor fiber). Vydal jsem se proto podél řeky a snažil se najít další stopy prozrazující bobří přítomnost. Ohryzů od bobřích zubů jsem našel na březích dost. Některé z nich byly zcela čerstvé, některé již starší, zašedlé. Neklamná známka toho, že bobr se tu musí vyskytovat přinejmenším již několik měsíců. Řeka je zde poměrně hluboká, vzdutá jezy, a tak bobr není nucen budovat přehrady z větví a bobří hrady jako na tocích s mělkou vodou. Vystačí si zde s norou vyhrabanou někde ve břehu, jejíž vchod se nachází pod vodní hladinou. Najít jeho noru se mi však nepodařilo.

Společná večeře čtyř malých bobrů