Naše příroda, ročník 2014, číslo 1

V tomto díle si představíme dva druhy podzimních čirůvek, z nichž jeden druh – čirůvka havelka – je mezi houbaři velmi oblíbená a výtečná houba a má i mnoho lidových jmen, např. šedivka, černutka, skřípalka, popelka a další. Její dvojník, který nezřídka roste ve stejnou dobu a na podobných místech – čirůvka žíhaná – bývá s havelkou někdy zaměňován, což by mohlo být pro nezkušené houbaře nepříjemné, protože se jedná o druh, který může způsobit zažívací obtíže.

Zaměnitelné houby

Text a foto: Michal Mikšík

Klobouk havelky je 4(6)–10(12–15) cm široký, masitý, pevný, u mladých plodnic kuželovitě zvoncovitý, později nízce vyklenutý až poduškovitě rozprostřený, s nízkým zaobleným hrbolem na středu. Okraj klobouku je nepravidelně zprohýbaný, radiálně vláknitě se třepící, v dospělosti bývá ohnutý nahoru. Pokožka klobouku je výrazně vláknitá, stříbřitě šedohnědá, šedočerná, šedomodrá až sépiově černavá, směrem k okraji vybledající do šedoolivové, žlutošedé, nazelenale žluté, až na úplném okraji do téměř bílé, často s mírně purpurovým nádechem.

Čirůvka havelka