Naše příroda, ročník 2014, číslo 2

Krascovitých brouků z rodu Anthaxia žije na světě stovky druhů. Ve střední Evropě jsou to pouze necelé tři desítky, přesto je ale mezi nimi několik těch nejkrásnějších zástupců tohoto rodu. A jeden z nich, dokonce ze všech dosud známých ten největší, krasec uherský, žije také u nás na jihu a velmi vzácně v části středu Moravy. Do chladnějších a od jihu uzavřenějších oblastí Čech nepronikl. Dnes je již u nás považován za kriticky ohroženého brouka, neboť v souvislosti s úbytkem vhodných stanovišť se jeho nepočetné populace neustále zeslabují a leckde zcela zanikly.

Krasec uherský

Text: Mladen Kaděra / Foto: Jiří Klváček

Krasec uherský, u nás se vyskytující v nominotypickém poddruhu Anthaxia hungarica hungarica, bývá 7 až 15 mm dlouhý a vyniká výraznou pohlavní dvojtvárností i dvojbarevností. Samečci jsou obvykle celí zelení až zlatozelení, na štítě se dvěma podélnými černými skvrnami a s velmi nápadně ztlustlými stehny zadních nohou. Samičky mívají krovky modře zelené až modré, širší okraje štítu svítivě sytě oranžové až červené a všechna stehna běžné tloušťky. Ačkoli jeho druhový latinský vědecký název hungarica by mohl svádět k domněnce, že jde o druh omezený svým výskytem pouze na Maďarsko, ve skutečnosti je rozšířen od západní části severní Afriky až do Portugalska a odtud na východ přes všechny jižněji ležící země Evropy až do Íránu.

Nazlátlá červeň zdobí samičkám nejen štít, ale také spodek těla