Naše příroda, ročník 2014, číslo 3

Snad o žádném jiném brouku se v posledních letech nepíše v různých periodikách tolik jako o páchníku hnědém, symbolu ochrany vzácného hmyzu stromových dutin a prioritním druhu v rámci soustavy Natura 2000. Málokterý jiný velký brouk ustupuje ze střední Evropy rychleji, ačkoli dříve býval v jejích zemích široce rozšířen a poměrně hojný. A proč dostal jméno páchník? Brouci se totiž vyznačují charakteristickým pachem, prý po starých hadrech, juchtě atp. Podle mne ale příjemně voní jako přezrálé broskve nebo květy netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera). A poněvadž pod substantivum „pach“ zahrnujeme většinou čichový vjem nelibý, určitě by mu víc slušelo jiné jméno. Zajímavé je, že vůně nevyprchá z brouka hned poté, co uhyne, ale přetrvává ještě po řadu týdnů.

Páchník hnědý

Text: Mladen Kaděra / Foto: Milan Hrabovský

Páchník hnědý je nápadně zavalitý, jednobarevně temně hnědý až černý, pololesklý a velikosti 24 až 30 mm. velmi dlouho byla jeho celá naše populace známá pod vědeckým názvem Osmoderma eremita. Nedávná revize evropských zástupců rodu Osmoderma [brouci listorozí, čeleď vrubounovití (Scarabaeidae), podčeleď zlatohlávkovití (Cetoniinae)] však prokázala, že O. eremita je druh západoevropský, kdežto středo- a východoevropská populace, tj. i ta česká, se týká O. barnabita. Obývá střední, jihovýchodní a východní evropu včetně střední širší části evropského Ruska, všechny pobaltské země a jih Finska. U nás nížiny až úpatí hor do nadmořské výšky kolem 600 m, dnes však už jen nesouvisle a roztroušeně. Nejčastější je v oblasti východních Čech, Třeboňska a jihovýchodní Moravy, četnější lokality jsou rovněž na západě středních Čech a na nejvzdálenějším severu Ostravska. Dříve to býval v našich zemích takřka obecně známý brouk. Ještě asi do 30. let minulého století byl běžný například v severozápadním podhůří Moravskoslezských Beskyd.

Páchníci rádi příležitostně olizují mízu z poraněných větví