Naše příroda, ročník 2014, číslo 3
Ačkoli čápy díky jejich známosti a všeobecné oblíbenosti považujeme za „naše“ ptáky, přebývají v České republice pouze půl roku. Zbývající polovinu tráví totiž na tahu a na zimovišti. Právě během jejich dobrodružné cesty je také čeká mnoho nebezpečí, i když ani ve střední Evropě to nemají úplně jednoduché. Velké množství příčin ohrožení těchto obdivuhodných cestovatelů má na svědomí člověk, a tak je jen na nás, zda bude i nadále naše sídla oživovat čapí klapot.
Čáp bílý a čáp černý Pták roku 2014 – 2. část
Text: Alena Klvaňová
koncem srpna se čápi vydávají na svou dlouhou cestu na zimoviště. zdržují se v hejnech a společně také během dne táhnou. Odletu však předchází pečlivá příprava, kdy se musejí dobře nakrmit, aby nabrali dostatečné zásoby energie na dlouhý let. vždyť čápi černí mají před sebou zhruba 5 000 km a čápi bílí, letící až do jižní afriky, i dvojnásobek této vzdálenosti. tu ale neuletí najednou. Průběžně odpočívají na tahových zastávkách, tradičních místech s dobrou potravní nabídkou u zdroje vody. Čápi od nás odlétají dvěma směry, neboť naším územím prochází tahové rozhraní. Populace žijící ve východních Čechách a na Moravě táhne východní cestou přes Maďarsko, rumunsko, Bulharsko a dále turecko a Izrael do východní afriky, zatímco čápi ze západních a jižních Čech míří přes Německo, Francii a Španělsko do západní afriky. Čápi černí zimují už pod Saharou, ale čápi bílí pokračují dále, někteří až do Jihoafrické republiky. Odtud máme i nejvíce hlášení u nás kroužkovaných čápů. Podrobné informace o fantastickém fenoménu tahu těchto dálkových migrantů jsme získali právě díky kroužkování nebo sledování značených čápů pomocí vysílaček. Možná se podivujete, proč čápi neletí do Afriky přímo přes Středozemní moře, ale volí o mnoho delší „okliky“. Odpovědí je způsob letu čápů. Plachtící čápi totiž využívají stoupavé proudy teplého vzduchu, které se tvoří pouze nad pevninou a nad vodní plochou chybí. Překonat moře je tedy pro čápy téměř nemožné a volí proto k jeho přeletu nejužší místa, jakými jsou právě Gibraltar, Bospor, Dardanely či Suezský průplav. V posledních desetiletích se čím dál častěji stává, že čápi nedoletí až na tradiční zimoviště, ale zůstávají na některé tahové zastávce, např. ve Španělsku, kde se naučili využívat jako zdroj potravy skládky, nebo v Izraeli, kde se přiživují u četných rybníků. Setkat se s čápem bílým v zimě můžeme dokonce i na našem území. Několik jedinců pravidelně zůstává na hnízdišti a neodlétá. Nízké teploty dokáží přečkat, hlavním limitujícím faktorem je ale dostupnost potravy, která je pod vrstvou sněhu či ledu nedosažitelná. Čápi proto úspěšně přezimují díky přikrmování lidmi, které však má své následky – čápi úplně přestávají táhnout a na krmení si zvyknou. Hrozí pak, že toto nepřirozené chování přijmou i mláďata, která mají vrozený pouze časový harmonogram a přibližný směr tahu a odlétají v hejnech se staršími jedinci. Dokrmování není z dlouhodobého hlediska řešením, a tak bychom svou pozornost měli věnovat spíše stavu naší krajiny, aby v ní čápi nalezli přirozenou potravu během svého pobytu u nás.
Čápům na tahu se mohou stát osudnými rybářské sítě chránící izraelské rybníky před nevítanými strávníky. Foto Carsten Rohde