Naše příroda, ročník 2014, číslo 4

V posledním díle našeho seriálu o zaměnitelných houbách si představíme dva druhy dřevokazných lupenatých hub, z nichž jedna patří mezi oblíbený druh, hojně sbíraný mnoha houbaři. Jedná se o známou václavku smrkovou (Armillaria ostoyae), která roste na mrtvém i živém dřevě jehličnatých stromů, zejména smrků. Podobná šupinovka kostrbatá (Pholiota squarossa) sice roste častěji z listnatých stromů, ale nepohrdne ani jehličnatými dřevinami, zejména smrky. Protože je václavce velmi podobná a nezřídka si ji houbaři pletou, je určitě dobré si oba druhy představit, abychom je mezi sebou dokázali rozlišit. Šupinovka kostrbatá je uváděna v některých atlasech jako jedlá, ale díky své tuhé konzistenci může vyvolat nepříjemné zdravotní obtíže.

Václavka smrková

Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink

Klobouk: 4–15 cm široký, zpočátku vyklenutý, později ploše rozložený, světle hnědofialový, rezavě hnědý až tmavě hnědočervený, tmavě hnědě šupinkatý. Na okraji je klobouk starších plodnic světlejší a rýhovaný, ve stáří nebo po deštích olysávající. Lupeny: husté, v mládí bílé nebo světle masové, ve stáří až červenohnědé a skvrnité, v mládí zcela zakryté bělavým závojem. Třeň: 6–20 cm vysoký, 0,5–3 cm široký, válcovitý, na bázi mírně rozšířený, masově červenohnědý, pod kloboukem bělavý, vláknitý, pokrytý bělavými zbytky vela s hnědými vločkami. Na třeni je výrazný vatovitý prsten se dvěma ostřími, bělavé barvy s hnědými vločkami, na spodní straně tmavě šupinkatý. Dužnina: pružně masitá, bělavá, tuhá. Vůně: nepříliš výrazná.

Chuť: natrpklá. Výtrusný prach: žlutavý. Ekologie: hojně v početných trsech od září do listopadu na mrtvém i živém dřevu jehličnatých stromů, především smrků, jedlí a borovic, vzácněji také listnáčů. Najdeme ji hlavně v jehličnatých a smíšených lesích. Hojnější je ve vyšších oblastech. Přestože je václavka sbírána mnoha houbaři, ve skutečnosti je za syrova mírně jedovatá. Po delším tepelném zpracování je však jedlá, ale ke sběru bychom měli používat jen mladé kloboučky, protože třeně jsou příliš tuhé a velmi těžce stravitelné.

ouba je vhodná do pokrmů, které vyžadují dlouhou tepelnou úpravu (aspoň 25 minut) a je také vhodná k nakládání do octa. Je prokázáno, že některým lidem václavka způsobuje lehčí žaludeční obtíže, a proto by se citlivější lidé měli její konzumace vyvarovat. Pro lesníky je václavka smrková jedním z nejškodlivějších druhů hub, vytváří ve dřevě tzv. bílou hnilobu, která strom poměrně rychle zabíjí. Ve smrkových monokulturách je primárně parazitickou dřevokaznou houbou, která napadá i kořeny a spodní část kmenů živých stromů. Takto poškozené stromy vadnou, zastavuje se růst, narušuje se jejich stabilita proti větru a také vznikají vhodné podmínky pro množení podkorního hmyzu.

Václavka smrková