Naše příroda, ročník 2014, číslo 5

„Zkušeným lékem proti všelikým otevřeným, rozežíravým, zlým a hnisavým neřestem je následující: Vezmi stejné množství svrchních výstřelků kopřivových pokud nesou květ a semeno, a byliny lašťovičníkové. Tyto byliny rozkrájej nadrobno a smaž je v novém neslaném másle na skrovném ohníčku z uhlí, pak vytlač šátkem a vytlačíš jakousi zelenou tučnost, kterou pomazávej bolavá místa.“ To je jen jeden z mnoha receptů na využití kopřiv, které uvádí Mattioli ve svém herbáři. Během času přibylo k těmto receptům mnoho dalších a kopřivy nalezly uplatnění nejen v léčitelství, ale i v kulinářství, textilním průmyslu, farmacii a kosmetice. Ale ještě mnohem a mnohem dříve než lidé, objevili kopřivy nejrůznější živočichové, kteří je využívají jednak jako potravu (mnohdy dokonce jedinou), ale také jako džungli, ve které se snadno schovají před nepřáteli a na druhé straně zde mohou nerušeně lovit.

Obyčejná kopřiva – 2. Část

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Rozlomíme-li suchý stonek kopřivy, objeví se velice jemná, téměř bílá vlákna lýkové vrstvy, která slouží k výrobě příze. Než se ale dospěje k hotové látce, musí se stonky kopřiv složitým způsobem zpracovat, podobně jako třeba stonky lnu. Na rozdíl od lnu, kde se výtěžnost vlákna pohybuje okolo 17 %, je výtěžnost u „divoké“ kopřivy 3-5 %, u vyšlechtěných odrůd okolo 12 %. I to je zatím jeden z důvodů, proč se kopřivy jako přadné rostliny využívají je málo. Ostatně i pěstování lnu pro textilní průmysl prochází pro ekonomickou náročnost úpadkem