Naše příroda, ročník 2014, číslo 5

Skorec vodní (Cinclus cinclus), tmavohnědý pták velikosti kosa s krátkým ocasem a nápadnou bílou náprsenkou nad rezavěhnědou spodní částí těla, patří mezi naše pěvce, jejichž domovem jsou především čisté toky hor a pahorkatin s kamenitým dnem a pobřežím. Skorec je zajímavým ptačím druhem především pro svůj životní styl. Svojí trvalou přítomností pak jako bioindikátor signalizuje nulovou nebo nízkou toxicitu vody. Chemické rozbory jeho peří ukázaly, že se v něm vyskytují podobné prvky jako v sedimentech dna. Tyto látky, např. těžké kovy, se do jeho těla dostávají přes organismy, kterými se živí. Během jeho života (skorec vodní se může dožívat věku kolem deseti let) by jejich koncentrace mohla stoupnout natolik, že by ohrožovala jeho základní životní funkce. Proto taková místa skorec vodní neobývá.

Skorec vodní – potápěč mezi pěvci

Text a foto: Pavel Čech

Ve svém domovském okrsku se samec skorce vodního projevuje vrzavým, jemný zpěvem, který můžeme zaslechnout i během zimních měsíců. Pokud je v dobré kondici a není nikým rušen, dává tak najevo, že je spokojený a také pánem dotyčné části toku. Skorec vodní je perfektně tepelně izolován k tělu těsně přiléhajícím obrysovým peřím, které překrývá husté peří prachové. Hlady nestrádá ani v zimě. I za krutých mrazů si dovede ze dna nezamrzlých částí toku obstarat něco k snědku. Jeho potravou jsou především drobní bezobratlí živočichové, např. larvy chrostíků, najády jepic, berušky vodní, blešivci a také malé formy měkkýšů. Jejich ulitky nebo lasturky rozbíjí opakovanými údery o tvrdé předměty vyčnívající z vody. Ojediněle se jeho kořistí stávají také malé ryby (např. mezi kameny žijící vranky) nebo malí raci.

Hlavní potravní složkou jsou pro skorce larvy na vodu vázaného hmyzu