Naše příroda, ročník 2014, číslo 5
Je paradoxní, že i když se dnešní zoologie může pochlubit obrovským množstvím poznatků o životě i těch nejdrobnějších živočichů v různých souvislostech, přesto se toho naopak o některých velikostí i pohyblivostí nápadných druzích ví málo. Například o příčinách určitých zvláštností v chování jejich populací, nevyjímaje zástupce jinak poměrně dobře prozkoumaných skupin fauny střední Evropy. Tak je tomu třeba u tesaříka Schäfferova pro dodnes chabé znalosti jak dlouhých nepravidelných period a dynamiky jeho výskytu, tak i osídlovacích zvyků. Jde o obecně vzácného brouka, u nás dokonce považovaného za kriticky ohroženého, avšak za určitých okolností se schopností vytvořit na některých místech, nejspíše jen po přechodnou dobu, neobyčejně silné populace.
Tesařík Schäfferův
Text: Mladen Kaděra / Foto: Michal Holomčík
Tesařík Schäfferův (Akimerus schaefferi) náleží mezi evropskými brouky čeledi tesaříkovitých (Cerambycidae) ke středně velkým druhům (15 až 26 mm). Samečci bývají jednobarevně nazrzle světle hnědí, nezřídka s tmavším štítem. Samičky jsou obvykle robustnější, většinou kaštanově až temněji hnědé, a na krovkách, přibližně v polovině, s příčným, někdy poněkud prohnutým okrovým pruhem. Zcela výjimečně mívá celé základní zbarvení černé (forma nigrinus). Barevnou odlišností samečků od samiček se tak řadí k tzv. pohlavně dvoubarevným (dichroidním) druhům. Pro tohoto brouka je typický trojúhlý tvar krovek, tj. s širokou ramenní částí a úzkým zakončením nad posledními zadečkovými články. V poměru k velikosti těla má také nápadně dlouhé nohy, hlavně zadní.
Je rozšířen téměř ve všech zemích jihu Evropy včetně teplých středoevropských poloh. U nás se vyskytuje v nominotypickém poddruhu (A. schaefferi schaefferi) porůznu v nížinách a pahorkatinách Čech i Moravy, nejčastěji širší jihomoravské oblasti, řidčeji i v podhůří. Je to brouk původních doubrav, kde se jeho larvy vyvíjejí v odumírajících či již odumřelých kořenech starých prosychajících nebo již mrtvých stromů. Proto osídluje také dubové pařeziny. Zcela chybí v mladších dubových výsadbách, jež nárokům jeho larev nevyhovují.
Samečci tesaříka Schäfferova jsou štíhlejší a většinou také menší než samičky, Foto: Michal Holomčík