Naše příroda, ročník 2014, číslo 5

Určitě jste v minulých číslech tohoto časopisu již zaznamenali, že letos se stal ptákem roku společně s čápem černým i čáp bílý. Proto se mu dostává velké pozornosti a všude kolem nás již o něm kolují spousty zajímavých informací. On si to rozhodně zaslouží. Čáp je totiž odjakživa jedním z prvních poslů jara a tak ho nad čerstvě probuzeným polem viděl přilétat snad každý z nás... Ladný let půvabného krasavce obvykle bývá příslibem, že jaro už neomylně začíná. Nám se letos podařilo i trochu něco navíc, byli jsme svědky jeho intimních chvil. Popravdě řečeno připletli jsme se k nim vcelku neplánovaně - čápi se totiž pářili přímo na střeše ptačí voliéry v zoologické zahradě. A bylo na co se dívat... Konečně posuďte sami.

Pták roku je mistrem toku

Text: Alena Říhová; Foto: David Říha

Je krásný letní den. Právě stojíme v průchozí voliéře zoologické zahrady mezi desítkami ptáků. Zdá se tu být poměrně těsno a navzdory vedru tu mají všichni hodně napilno. Kachny plují na hladině jezírka, občas panáčkují a přitom hledají pod hladinou něco do zobáku. Na trávě kolem se procházejí kolpíci a kladivouši. Ale protože rtuť teploměru stále neklesá, občas také hupnou do vody, aby se smočili a ochladili. Jenže pak voda notně stříká kolem dokola a už se máčíme i my. Chtěli jsme to vůbec? Nad hlavou nám zatím přelétají majestátní zoborožci a černí čapí cizinci - čápi simbilové. Když tak jednoho sledujeme v letu, z azurového nebe se nad námi elegantně snáší další čáp a dlouhatánské nohy boří rovnou do hnízda na drátěné střeše voliéry přímo nad našimi hlavami. Tenhle čáp je ale sněhobílý a černě lemované má jen letky. Simbil to není. Máme tu čest s čápem bílým.

Čáp bílý, Foto: David Říha