Naše příroda, ročník 2015, číslo 1

Živě si vzpomínám, jak mě ještě jako kluka neobyčejně zaujal celostránkový barevný snímek samečka chrousta mlynaříka v knize S kamerou za zvěří našich lesů od V. J. Staňka. Mnohem později, za mého působení v Praze, jsem se s tímto průkopníkem naší přírodovědecké kinematografie a fotografie spřátelil. A když jsme jednou spolu koncem 70. let chystali článek o mlynaříkovi (v jednom časopise nám jich tenkrát vyšlo asi deset o různých zvířatech a rostlinách), velmi litoval, že v Čechách, kde to nejlépe znal, rychle tento krásný brouk mizí. I když dříve, jak říkal, býval tam někde docela hojný. Jeho početnost se však nadále snižuje také na Moravě, a proto je už všude u nás považován za ohrožený druh.

Chroust mlynařík

Text: Mladen Kaděra

Chroust mlynařík (Polyphylla fullo, brouci listorozí, čeleď vrubounovití – Scarabaeidae) je naším největším chroustem (25–36 mm), jichž u nás ve dvou blízce příbuzných a česky stejně pojmenovaných rodech žijí čtyři druhy – společně s velmi známým rodem Melolontha, kam kromě vzácnějšího chrousta opýřeného (M. pectoralis) patří škodlivé druhy: chroust obecný (M. melolontha) a chroust maďalový (M. hippocastani).

Samičky mlynaříka mají tykadlové vějířky mnohem menší. Snímek rovněž dokládá, jak tyto brouky, pohybující se či nehybně sedící na skvrnitě zašlém povrchu písčité půdy, velmi dobře kryje jejich rozčleňující zbarvení. Proto si jich leckdy vůbec nepovšimneme.
Foto Jiří Brestovanský