Naše příroda, ročník 2015, číslo 1

„Podívejte na ten kámen, je jako veliké vejce!“ vykřikl kamarád během táborového výletu a ukazoval na svůj nález hned vedle prašné cesty. Vraceli jsme se z dlouhé túry v prázdni¬novém vedru a byli jsme už docela ušlí. Do tábora zbývalo ještě asi sedm kilometrů. „Hm, leda tak dračí nebo dinosauří“, podotkl někdo z kolemstojících. Kámen takového pravidel¬ného tvaru se v této velikosti jen tak nepotká. „A co když je to veliká achátová pecka, navrhl jsem.“ Bylo mi tehdy asi 13 a již několik let jsem chodil do přírodovědného oddílu, kde jsme polodrahokamy příležitostně sbírali a učili se je rozeznávat. „Jsme vlastně jen kousek od Čes¬kého ráje, kde je možné takové nalézt.“ Sám jsem již podobné pecky objevil, ale vždy jen do velikosti několika centimetrů. Věděl jsem však, že v muzeích leží vybroušené ohromné kusy.

Zlatý list – přetrvávající kouzlo jedné neobyčejné soutěže

Text: Jaroslav Síbrt

Vidina takového nálezu všechny kolem nesmírně motivovala. Žádný způsob, jak na místě zjistit, že jde o výjimečný polodrahokam, však neexistoval. Vrátit se sem nebylo možné. Jedinou možností bylo odnést nález do tábora a tam vymyslet, co s ním dál. Začal jsem vyndávat z batůžku jeho obsah a rozdávat ho kamarádům. Byl jsem rád, že mám batoh s pevnými koženými popruhy. S obtížemi, ale přece, jsme pak kámen do batohu narvali. Když mi ho znovu nasadili na záda, zavrávoral jsem. Tíha byla nečekaná a kámen se rozhodl hned od začátku vtisknout svůj oblý tvar do mých zad.

Představování kolektivů na národním kole 2014 ve Starém Hobzí.
Foto Lucie Krausová