Naše příroda, ročník 2015, číslo 2

Ve střední Evropě žije sice jen necelých dvě stě druhů kovaříkovitých brouků (z celého světa je jich dosud známo kolem deseti tisíc), přesto i ty téměř vyčerpávají neobyčejně pestrou paletu způsobů života, s níž se u této skupiny lze setkat kdekoli jinde. Charakteristická je pro ně značná jednotvárnost jejich těl, takže mnoho jich působí na první pohled dojmem, jako by šlo o větší či menší brouky jediného druhu. A jsou-li navíc stejného zbarvení, lze u některých rodů spolehlivě určit příslušnost k jednotlivým druhům pouze prohlídkou rozdílů na kopulačních orgánech pod optikou. Larvy určitých hojných druhů jsou známí škůdci v zemědělství, naopak některé jiné kovaříky považují zoologové za vzácné přírodní památky.

Kovařík rezavý

Text: Mladen Kaděra

Průměrná velikost středoevropských kovaříků (čeleď kovaříkovití – Elateridae) se pohybuje kolem 10 mm. Ty vůbec největší známé druhy žijí v tropech, kde některé dosahují délky až 80 mm. U nás je nejdelší Stenagostus rufus, až 30 mm, vyskytující se v borových lesích, a hned po něm je to kovařík rezavý (Elater ferrugineus), jehož velikost kolísá v rozmezí 17 až 25 mm. Je tak sice o něco menší než S. rufus, zato ale robustnější a na bocích zadní části štítu se zvláště mohutnými, ostře špičatými, kýlnatými rohy.

Kovařík rezavý patří mezi druhy, pro něž jsou charakteristická tykadla pilovitého tvaru. Výraznějšími „pilkami“ se honosí samečci, samičky mají „zuby“ na nich menší a tykadla o něco kratší. Foto Jiří Klváček