Naše příroda, ročník 2015, číslo 3

Doba hnízdění je právě v plném proudu a tak při vycházkách do přírody můžeme narazit na upachtěné ptačí rodiče, kteří teď mají opravdu napilno. Aby své malé křiklouny vůbec uživili a uchránili je před vším zlem, celý den se ani na chviličku nezastaví. Není divu, že zatímco děti v jejich péči jen kvetou a rostou jako z vody, ustaraní, vyhládlí a ulítaní rodiče už doslova melou z posledního. A to mají ještě hodně práce před sebou. Jakmile totiž ptačí drobotina poprvé opustí hnízda a vrhne se do velkého světa, přijdou na řadu první krůčky, první klopýtnutí a nakonec i vytoužené létání. A představte si, že mnozí z rodičů tenhle kolotoč během sezóny roztočí ještě několikrát. Nic naplat, pud je pud a rodičovská láska bývá bezmezná.

Ptačí rodiče a děti

Text: Alena Říhová / Foto: David a Alena Říhovi

Při shánění bydlení, vůbec nikdo nelení

Většina ptáků si na jaře zařizuje bydlení, aby mohli včas zahnízdit. Převážně si budují obydlí nová a stavební materiál pilně přinášejí v zobáku. Přesto se někteří spokojí i s cizím opuštěným domovem (např. dutinoví ptáci), výjimečně zůstanou i „na ulici“ (např. kukačka obecná). Vlastnímu zařizování ale nutně předchází náročné období soupeření o konkrétní stavební parcelu (o ty výhodné je třeba zabojovat někdy i vícekrát) a obhajování hnízdního teritoria – některé samečky slýcháme zpívat již koncem zimy. Velikost teritoria je druhově specifická a souvisí především se způsobem života daného druhu, proto se může lišit v řádu decimetrů (u koloniálních druhů) až kilometrů (u velkých samotářských druhů).

Lyska černá (Fulica atra) se skupinkou mláďat dokonale maskovaných v hustém porostu rdestu kadeřavého. Líhnou se sice plně vyvinutá a pohyblivá, ale na rodičích potravně závislá. Ti je krmí hlavně malými rybkami.