Naše příroda, ročník 2015, číslo 3

Divocí koně byli po tisíce let součástí evropské přírody. Poté, co je člověk spolu s dalšími velkými kopytníky vyhubil, zůstala péče o otevřený charakter krajiny závislá především na lidské činnosti. Návrat divokých koní do České republiky nyní obnovuje v přírodě přirozené vazby, které pomohou zachránit řadu ohrožených druhů rostlin i živočichů.

Divocí koně zachraňují modrásky

Text: Dalibor Dostál

Naprosto jedinečný charakter má příroda bývalého Vojenského výcvikového prostoru Milovice-Mladá, který se nachází na severovýchodě Středočeského kraje. Již před založením armádního cvičiště v roce 1904 byla v těchto místech řada pozemků využívána spíše k pastvě, což dalo základ lokálnímu bohatství druhů vázaných na otevřená stanoviště. Vojenské aktivity na cvičištích a střelnicích pomohly po další desítky let otevřený charakter místní krajiny udržet a přispěly k vytvoření nebývale pestré mozaiky. Ta se stala domovem pro zhruba 280 chráněných a ohrožených druhů, včetně těch, které jinde již vymizely. Krajina lesostepního, parkovitého charakteru v současnosti zahrnuje světlé doubravy, smíšené lesy a různorodá křovinatá a travinná společenstva. Právě ohromné plochy širokolistých suchých trávníků představují hlavní cíl zájmu přírodovědců v této oblasti. Mezi vlajkové druhy místních stepí patří motýl modrásek hořcový Rebelův. Jeho životní cyklus je spojen s nekorunovaným králem mezi místními rostlinami – hořcem křížatým. Právě vztah obou ohrožených druhů ukazuje křehkost a zranitelnost místního ekosystému.

Divocí koně se v Milovicích cítí bezpečně. O tom svědčí také to, že si na pastvině lehnou.
Foto: Gita Matlášková