Naše příroda, ročník 2015, číslo 5

„Vlhké lesy a louky v nížinách a okolí stojatých vod hemží se v létě komáry, kteří obzvláště z večera trýznívají všechny v těch místech se zdržující teplokrevné obratlovce. Komár má malou hlavu s tykadly u samice krátce štětinkatými, u samce dlouze peřitými, sosák bodavý, rovný. Hruď jeho je zakulacená, zadek úzký, rovný. Blanitá křidélka posázena jsou drobounkými šupinkami. Jen samice saje krev, samec se živí šťávami rostlinnými. Ne každé samici podaří se napíti se krve. Při bodnutí vpouští ostře působící sliny do rány, aby se krev nesrazila. Vajíčka snáší na povrch vody v podobě člunkovitého tělíska. Larva je červíčkovitá, se zřetelnou hlavou s kusadly, porostlá štětinkami a má na konci těla trubičku dýchací. Mrskavým pohybem šinou se z místa na místo a občas připlouvají k povrchu, aby se nadýchaly. Za 14 dní až tři neděle (dle teploty) promění se v kuklu, která se však též pohybuje a má dýchací trubičky na hřbetě. V několika dnech nato vylézá na předměty z vody vyčnívající, takže celý vývoj netrvá déle než 4 neděle. U nás žije komár pisklavý (Culex pipiens) a k. hájní (C. nemorosus); do příbytků rád vniká k. kroužkovaný (C. annulatus), jejž poznáme po bíle kroužkovaných nohách. V teplých krajích žijí hojně druhy, jež hromadně nazýváme moskity a jež (na př. rod Anopheles) roznášejí zimnici.“

ZE ŽIVOTA KOMÁRŮ

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Takto líčí komáry zakladatel pražské zoologické zahrady, prof. Jiří Janda, ve svém „Přírodopisu živočišstva pro nižší třídy škol středních“ vydaném v roce 1922. V současných učebnicích pro základní a střední školy jsme tak podrobný popis komárů bohužel nenašli, ačkoli jejich poznání za těch téměř sto let značně pokročilo. Že by se vzdělávání školáků ubíralo jinými směry a poznávání přírody bylo shledáno zbytečným? V následujících řádcích se pokusíme tento nedostatek současných učebnic přírodopisu alespoň trochu napravit, již jen proto, aby tučné novinové titulky jako: „V Česku se objevil nový druh komára – hrozí nám malárie!“ zbytečně nešířily paniku.

Zimující samička komára pisklavého na stropě sklepa. Oplodněné samičky poslední podzimní generace jsou o něco větší než jejich letní družky, neboť mají silně vyvinuté tukové tělísko, které jim pomáhá přečkat dlouhou zimu. Dožívají se také mnohem delšího věku než samičky letních generací a mohou žít až 8 měsíců. Zimní období je pro ně značně nebezpečné a dosti velká část jich nepřežije (naštěstí pro nás). Jiné druhy komárů přezimují ve stadiu vajíčka (hlavně anofelové) a jen několik druhů – Culiseta longiareolata, Anopheles claviger či Coquillettidia richiardii ve stadiu larvy.