Naše příroda, ročník 2015, číslo 6

Devon patří k těm déle trvajícím obdobím, a to v rozmezí 417 až 354 milionů let. Přestože se Gondwana (na jejímž severozápadním okraji se nachází i naše území) i menší kontinenty nalézají stále na jižní polokouli, pomalé otáčení a přesouvání tohoto superkontinentu na sever nás posouvá do rovníkové tropické oblasti. Díky tomu dochází opět ke vzrůstu teplot a mořským transgresím (zaplavování), které rozšiřují areály mělkých moří vhodných pro bohatý rozvoj života. Vzdálenosti mezi pobřežími kontinentů jsou relativně malé, a tak dochází k migraci živočichů. Díky tomu je naše fauna podobná té ze střední Asie, ale i jihovýchodní Číny nebo jihovýchodní Austrálie. V některých lokalitách pokračuje kaledonské vrásnění. Na konci devonu následuje silné ochlazení a vymírání druhů, které bývá někdy spojováno s dopadem cizího tělesa na Zemi.

Text a ilustrace: Lukáš Kukal

Na našem území je patrný velký rozdíl mezi Čechami, kde dochází ke klidné sedimentaci různě šedých vápencových uloženin s bohatými nálezy zkamenělin (hlavně Barrandien) a moravskoslezskou oblastí se silnou sopečnou činností a ukládáním klastických materiálů, jen místy obohacených devonskými vápenci (macošské souvrství). Na Moravě pak můžeme zmínit několik významnějších lokalit, jako jsou Hrubý Jeseník (Suchý vrch a Stará hora), Nízký Jeseník (Čabová u Moravského Berouna, Chabičov), Drahanská vrchovina (Petrovice, Ležánky a dále až k Brnu) a na Prostějovsku (Stínava, Ptení a lomy u Čelechovic na Hané). Většina lokalit je buď vytěžených, nebo se staly chráněnými přírodními památkami, kde je sběr zkamenělin zakázán...

Na dně hlubších moří se daří větším řasám s plochými listy. Mezi nimi hledá potravu loděnkovitý hlavonožec
Hercoceras se špičatými výrustky kolem schránky. Nad ním pluje pár goniatitů Mimagoniatites s vroubkovanými
schránkami a goniatit Palaeogoniatites s pozvolna stočenou schránkou. V pozadí je množství drobných hlavonožců.
Ilustrace: Lukáš Kukal