Naše příroda, ročník 2016, číslo 2

Nádherný velký brouk, jenž v posledních dvou stoletích postupně vymizel na většině jeho lokalit v Čechách i na Moravě, a přesto se nyní někde rozšiřující do jím donedávna neobývaného prostředí, k tomu zároveň se zpestřenými potravními vazbami. Tak bychom dnes v největší stručnosti mohli shrnout průběh výskytu tesaříka alpského v českých zemích. Jde o další prioritní živočišný druh chráněný v rámci soustavy Natura 2000 legislativou států Evropské unie, tj. včetně té naší. Ochrany stanovišť tohoto evropsky velmi významného druhu se tak týkají táž zákonná ustanovení jako páchníka hnědého, o němž jsem už v Naší přírodě psal (3/2014).

Text: Mladen Kaděra / Foto: Michal Holomčík

Tesařík alpský (15–38 mm) (čeleď tesaříkovití – Cerambycidae), u nás se vyskytující v nominotypickém poddruhu (Rosalia alpina alpina), náleží bezpochyby k nejkrásnějším evropským broukům. Zvláště působivé je zejména jeho zbarvení: namodralá šeď či až našedlá modř, často tak s ustupující šedou a s přibývající blankytně modrou, zvláště na článcích tykadel a na nohou. Obvykle mívá na každé krovce tři černé, světle obroubené skvrny, nezřídka velmi proměnlivé: od různých pozvolna se rozrůstajících klikyhákových tvarů do posléze splývající černě téměř na celé ploše krovek (var. croissandeaui), nebo naopak stále se zmenšující kresby až do vytracena (var. unicolor); obě uvedené variety jsou všakextrémně vzácné protipóly. K tomu se různě mění (zvětšuje, člení či až vymizí) i skvrna na předním okraji štítu, takže jde o barevně velmi zajímavě variabilního brouka.

Krása tesaříka alpského
vynikne zejména po jeho
zvětšení optikou fotoaparátu