Naše příroda, ročník 2016, číslo 3

Edafon, edafon – mikrofon, gramofon, telefon, suzafon, fon ... Fon, to je přece jednotka hladiny hlasitosti. Tak to bude určitě něco se zvukem. Že by nějaký hudební nástroj, nebo vylepšený Edisonův fonograf? Takovéto myšlenky proběhnou jistě alespoň části čtenářů hlavou a začne jim v ní vrtat, proč by článek o nějakém hudebním nástroji či snad předchůdci gramofonu měl být zrovna v časopise o české přírodě. Pro uklidnění musíme poznamenat, že termín edafon nemá se zvukem pranic společného a poprvé jej použil německý přírodovědec Raoul Heinrich Francé v roce 1913 k označení půdních mikroorganismů. Dnes má význam poněkud širší a rozumí se jím prakticky všechny živé organismy, které se volně vyskytují v půdě – netýká se tedy kořenů a semen rostlin.

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

V dřívějších dobách se pro edafon používal hezký český termín „živěna půdní“. Ale podívejme se, co nám o edafonu říká Slovník přírodních věd z roku 1940: „EDAFON (geobionti, živěna půdní) je označení pro soubor živých organismů drobno- i hrubohledných (makro organismů), půdu obývajících a na ní svým životem odkázaných (název zavedl Francé). V e-u jsou zahrnuty tyto skupiny organismů: 1. Bakterie. 2. Houby (Phycomycety, Basidiomycety, Actinomycety). 3. Řasy (Algae). 4. Prvoci (Protozoa – Rhizopoda, Amoeby, Difflugia, Rotatoria). 5. Červci. 6. Roupice. 7. Želvušky. 8. Hmyz (drabčíci, hrobaříci, larvy různého hmyzu aj.). 9. Pavouci. 10. Stonožky. 11. Korýši. 12. Měkkýši. 13. Ssavci (krtek, myši, sysel aj.) – Společenstva edafonu žijí v biocenosních vztazích, které spočívají v tom, že si vzájemně připravují substrát a poskytují výživu (bakterie a houby hromadí dusík v půdě, mikroedafon je potravou žížalám atd.). – E. působí na chemické i fysické změny v půdě, vyvolává rozklad a přeměny ústrojných látek, napomáhá při tvoření struktury provzdušněné půdy i při biologickém čištění půdy (ničení pathogenních zárodků a pod.). Fysický stav půdy pozměňují hlavně vyšší živočichové (červi, hmyz, ssavci), kdežto rozkladu ústrojných zbytků a tvorby humusu se účastní hlavně mikroedafon. Praktický význam e-u spočívá v jeho vztahu k úrodnosti půdy: e. je tvůrcem její biologické činnosti. – Studiem e-u se zabývá souborně biologie půdy (edafologie, geobiologie), v jejímž rámci se věnují mikroorganismům půdní mikrobiologie či pedomikrobiologie.“

Zemivka žlutavá (Clinopodes flavidus) má dlouhé,
niťovité a jak již název napovídá, žlutavě
zbarvené tělo s více než 30 páry končetin.