Naše příroda, ročník 2016, číslo 3

Během zimy nepůsobí rybníky, sevřené ledem a zaváté sněhem, příliš povzbudivým dojmem. Zvláště když jsou bičované ledovým větrem, kterému nic nestojí v cestě při jeho divokém letu širou rovinou. A když nad jejich zamrzlou hladinou přeletí osamělá volavka nebo hejnko divokých kachen, hledajících alespoň malý kousek nezamrzlé vody, jen zdůrazní svou přítomností zasmušilý a nevlídný ráz celého okolí.

Text a foto: Přemysl Pavlík

Nic však netrvá věčně, a tak všichni ti, co ve zdraví přežili období hladu a nejhorších mrazů, se mohou těšit na každoročně se opakující zázrak – příchod jara! – Jedné noci se z ničeho nic vítr obrátí, mrazivý severák se změní ve vlahý vánek, vonící jarem, a sluneční paprsky dostanou rázem novou sílu. Na rybnících to začne dunět pukajícím ledem, sníh na něm ztmavne a plocha volné nezamrzlé hladiny se každým dnem o něco rozšíří. Na obloze se objeví první klíny divokých hus, vracejících se na svá hnízdiště, a ozve se jejich radostné kejhání. Touha po domově bývá tak silná, že po svém návratu často nacházejí svá rodiště ještě pokrytá sněhem, Když sníh a led konečně zmizí i z pobřežní vegetace a rákosinových porostů, oživí dosud tiché rybníky hlasitý křik černých lysek, zuřivě se peroucích a ve sprškách vody bojujících o vhodnější místo k zahnízdění. Stejně hlasitě, možná ještě hlasitěji dají o sobě vědět i rackové chechtaví. Nad jejich hnízdišti se to zabělá množstvím křídel, a pronikavý vřískot nespočetného množství ptačích hrdel neutichá po nějakou dobu ani v noci, dokud samičky nezasednou na své snůšky. Pak teprve se kolonie uklidní.

Kachna divoká může mít i 14 vajíček.
A je to pak opravdu pěkný pohled, když vylíhlé kachničky plavou pěkně
spořádaně za svou mámou jedna za druhou