Naše příroda, ročník 2016, číslo 3

Severní část Maďarska rozhodně nesplňuje vžité představy o krajinářsky nudné zemi rovné jako placka. Jižně od slovenské hranice vystupuje souvislý pás pohoří a vrchovin, které nabízejí zcela jiný pohled na zemi termálů, vína a skvělého jídla. Ani se nechce věřit, že v maďarských horách se dají podnikat horské túry přes soutěsky, vodopády a kolem úchvatných skalních vyhlídek a rozhleden. Maďarské hory si u nás zatím oblibu nezískaly, je však možné, že až si přečtete tento článek, sbalíte batoh a nebudete ani na chvíli váhat.

Text a foto: Martin Janoška

Maďarsko rozhodně není jenom zemí nížin a nedozírných rovin. Na severu země narazíte na několik horských masívů, které jsou nejenom vysoké, ale i bohatě členité. Jejich hřbety, doliny a úbočí křižuje hustá síť značených turistických cest, na nichž lze absolvovat krajinářsky pestré a fyzicky náročné túry. Jako typický příklad může posloužit pohoří Börszöny, které je od České republiky vzdušnou čarou nejblíže. Vystupuje hned za slovenskou hranicí na pravém břehu řeky Ipeľ, dosahuje výšku 938 m a své okolí převyšuje o úctyhodných 800 m. Majestátní hory, vyrůstající z ničeho nic nad roviny kolem Dunaje, připomínají obrovskou zelenou pevnost, do níž vedou utajené vchody v podobě úzkých dolin. Jednou z nich je například Fekete-völgy u vesnice Kemence na západním úpatí. V pomyslném středu pustých a lesy téměř zcela pokrytých hor se klene oblá kupole nejvyššího vrcholu Csóványos (938 m) s geodetickou vyhlídkovou věží.

Pohoří Börszöny je členité
a zalesněné