Naše příroda, ročník 2016, číslo 4

Milují především bahnité mělčiny a tak se, na rozdíl od většiny z nás, radují z vydatných sezónních dešťů. Ty kvapem přeplňují koryta potoků i řek, nezkrotná voda se rozlévá po krajině a rázem ji proměňuje v soustavu bahnisek a obřích kaluží. Právě v nich se početná hejna bahňáků mnoha druhů hodiny a hodiny nimrají, šťourají a rýpou. Hemží se tu jeden přes druhého, dokud svá bříška nenaplní. Pak zase táhnou dál.

Text a ilustrace: Alena Říhová

Bahňáci jsou pozoruhodní už jen tím, že je najdeme všude na světě a možná vás překvapí, že obývají nespočet naprosto odlišných prostředí (od tundry přes polopouště, mořská pobřeží, delty řek až po člověkem vytvořenou, zemědělskou krajinu). Většinu z nich spojují mokřady, kde s oblibou hledají potravu a hnízdí. Právě na milovníky bahnitých mělčin se v seriálu o mokřadech zaměříme. Kočovný život jim dovoluje efektivně využívat biotopy, které nejlépe vyhovují jejich momentálním potřebám. Neustále pendlují mezi hnízdišti a zimovišti, čímž se řadí k druhům s jednoznačně nejdelšími migračními trasami. Mnozí překonávají úctyhodné vzdálenosti (hnízdí totiž v severní Evropě, na Sibiři a v Kanadě, ale zimují v Africe, Jižní Americe, Austrálii a Oceánii), v řádu mnoha tisíců kilometrů (např. někteří jespáci), a většina jich po cestě zastaví maximálně jedinkrát.

Modelka pisila čáponohá se vzhlíží ve vodním zrcadle.
Foto David Říha