Naše příroda, ročník 2017, číslo 1

Jako diaspora bývá nejčastěji označována etnická či náboženská skupina rozptýlená na cizím území mezi domácím obyvatelstvem jiného původu či vyznání. Nejznámější je v tomto ohledu diaspora židovská. Označení pochází ze starořeckého výrazu διασπορά, označujícího setí semene. V novořečtině pak znamená vyhnání, rozptýlení. Prapůvodní význam tohoto slova, tedy setí semene, pak úzce souvisí s méně známým významem botanickým, kde se pojmem diaspory označují rostlinná semena, plody, výtrusy, ale také cibule, hlízy, oddenky či jiné části rostlin, které jsou schopné zakořenit a dát vznik novému rostlinnému jedinci. A právě na tyto diaspory bychom chtěli upozornit v našem článku. Bude to však jen letmý dotek tohoto tématu, protože rozmanitost diaspor a jejich šíření v přírodě je tak obrovská, že by podrobnější popis vydal na několik tlustých knih.

Text: Hana a Vladimír Motyčkovi Foto: autoři, Miroslav Heráň, Kamila Motyčková Šírová

Nejprve je však nutné podívat se trochu blíže na jednotlivé typy diaspor. Začneme semeny a plody. U některých rostlin je na první pohled patrné, co je plod a co semeno. Jablko – malvici – neoznačí za semeno snad ani největší propadlík z přírodopisu, zatímco většina z nás si klidně zajde koupit do semenářství „semena“ mrkve nebo kmínu a ani na chvíli se nepozastaví nad tím, že po prodavači chce vlastně nesplnitelné. Plody mrkve a kmínu jsou totiž rozpadavé dvounažky s těsně přiléhajícím kožovitým oplodím, u mrkve opatřeným poměrně dlouhými ostny. A kdyby měl chudák prodavač z každé nažky vyluštit semeno, to by si dal. Nehledě na to, že by tím semena značně utrpěla a žádné by asi nevzešlo.

Ač se to zdá divné, plodem ořešáku královského (Juglans regia) není oříšek, ale
peckovice. Pecku, kterou běžně nazýváme „vlašský ořech“ obaluje zdužnatělé oplodí
– rubina – která je zpočátku zelená, ale později hnědne a puká.