Naše příroda, ročník 2017, číslo 1

Lužní les se živými tvory doslova hemží. Každý z nich má v zelené džungli své nezastupitelné místo a většinu z nich nikde jinde nepotkáte. Aby se sem tolik živáčků najednou vešlo, využívají každičké míst(ečk)o, skýtající potravu a bezpečí. Šmejdí v korunách a kmenech stromů, v mlází i bylinné džungli, v půdě a hrabance, nechybí ani v lesních bažinách a tůních, ba dokonce ani ve ztrouchnivělém dřevě ne. Jsou velmi dobře maskováni a tak je lze často zahlédnout sotva na druhý pohled

Text: Alena Říhová

Mrňat bez obratlů, velikosti jen něco mezi špendlíkovou hlavičkou a ukazováčkem ruky, je tu jasná převaha. Jsou rozlezlí po celém lese, a právě proto musejí být povětšinou zticha. Zato větší tvorové o sobě vědět dávají. Už brzy zjara se z korun stromů ozývá libozvučný zpěv a tlukot ptáků, kteří si vymezují teritoria a tesají dutiny. Z hustého mlází nekompromisně varují bachyně, že k pruhovaným miláčkům se nikdo nepřiblíží, a z tůní i močálů se vůkol rozléhají hlasité koncerty žab.

Již brzy zjara začne lužní les rezonovat. To mistři
tesaři obhajují svá teritoria u vhodných stromů, aby si
v nich vytesali dutiny. V tomto doupném dubu zahnízdil
strakapoud velký.
Foto David Říha