Naše příroda, ročník 2017, číslo 1

Ani dlouhá ani krátká, ani vysoká ani nízká, ani obtížná ani jednoduchá. Prostě tak akorát. Řeč je o hřebenovce východočeských Jestřebích hor, tvořící souvislé pásmo mezi Trutnovem a Hronovem v kraji Aloise Jiráska, Boženy Němcové a bratří Čapků. Do Jestřebích hor se vyráží obvykle na jeden den a to pěšky, na kole nebo když počasí dovolí, tak i na běžkách.

Text a foto: Martin Janoška

Jestřebí hory jsou součástí Broumovské vrchoviny na severovýchodě Čech, kde tvoří v délce asi 20 km výrazné pásmo protažené ve směru severozápad–jihovýchod. Původ tohoto minipohoří dosahující nadmořské výšky okolo 700 m je tektonický, tzn. že jde o vyzdviženou kru zemské kůry podél zlomu. Tato kra byla vyzdvižena asymetricky, což se projevuje v odlišném úklonu svahů: zatímco na jihozápad spadají velmi strmě, na opačnou stranu se snižují pozvolně. Vzhledem k tomu, že kru Jestřebích hor tvoří uhlonosné vrstvy z konce prvohor (permokarbon), na obou stranách pohoří se nachází výrazné stopy po důlní činnosti. V tzv. žacléřsko- svatoňovickém černouhelném revíru se poslední doly uzavřely po revoluci v 90. letech 20. století.

Výhled z Jestřebích hor