Naše příroda, ročník 2017, číslo 2
Nevyhnutelným důsledkem těžby nerostných surovin jsou posttěžební lokality, které pokrývají skoro 1 % světové půdy. Během posledních let dochází z důvodu poklesu přirozených stanovišť k ohrožení a následně i k zániku mnoha druhů hmyzu. Rekultivovaná území po těžbě nerostných surovin se tak stávají vzácnými náhradními lokalitami, kde nejen ohrožený hmyz dostává svou druhou šanci. Instalací mrtvého dřeva v rekultivované krajině, například formou hmyzích domků, můžeme v obnovované krajině pomoci zvýšit reálnou šanci pro přežití těchto druhů, které pak ve formě protislužby rádi pomohou s opylováním její vegetace.
Text a foto: Rostislav Poláček
Pustou, nehostinnou a černou měsíční krajinu si představí většina obyvatel ČR při vyslovení názvů měst Ostrava, Karviná nebo Orlová. Degradace původně zemědělské krajiny zapříčinila devastaci původních biotopů. Antropogenně‑ ‑industriální zásahy zapříčinily vznik odvalů, odkališť a poklesů. Tento zásah však na druhou stranu znamenal zvýšení diverzity reliéfu původní rovinaté krajiny. Primární nezájem člověka o tuto pozměněnou krajinu paradoxně vedl na některých místech ke vzniku nových hodnotných biotopů, jež umožnily život organismům, které by v běžné kulturní krajině svá vhodná stanoviště hledaly jen velmi obtížně. Odvaly, odkaliště a další prvky posthornické krajiny se tímto staly refugiem pro rostliny a živočichy, které jsou v intenzivně zemědělsky využívané krajině vystaveny velkému tlaku člověka. Území, která jsou narušená těžbou, prezentují vhodné prostředí zejména pro druhy raně sukcesních stanovišť.
Otvory mrtvého dřeva obsazené samotářskou včelou rodu Megachile