Naše příroda, ročník 2017, číslo 2

Všichni jej známe, přesto o něm mnozí ví pramálo. Řeč je o krtkovi obecném (Talpa europea, Linné, 1758), jediném zástupci čeledi Talpidae v naší republice. Jemu taxonomicky příbuzných přitom můžeme napočítat celkem na 42 druhů.

Text: Josef Vakula / Foto: Miloš Anděra, Ľubor Čačko

Toto drobné zvířátko měří jen kolem 12 centimetrů (přičemž samičky jsou o něco menší), ocásek je dlouhý 2 až 4 centimetry. Tento tvoreček na sebe upozorňuje nejčastěji od brzkého jara svými charakteristickými stavbami nazývanými krtince či krtiny. Typické hliněné hromádky bezpochyby všichni známe, obzvláště dobře všichni zahrádkáři. Pod těmito úkryty se nalézá celý systém krtčích chodbiček, a to v hloubce až několik desítek centimetrů. Chodbičky buduje jednak obytné, kde odpočívá, zimuje a vyvádí mláďata, a jednak vytváří i celý systém chodbiček okružních. V těch nalézá potravu, převážně žížaly, různé larvy a jiné bezobratlé živočichy. Dokáže dokonce přemoci i myši a žáby, setká ‑li se s nimi na svých potulkách v některé z chodbiček. Při lovu dokáže překvapit i pozoruhodnou schopností – pokud je potravy nadbytek, přeruší nejčastější potravě – žížale – její žebříčkovou nervovou soustavu, tím pádem ji ochromí a má ji v zásobě na horší časy.

Tělo krtka
je zcela přizpůsobeno
jeho životnímu prostředí