Naše příroda, ročník 2017, číslo 3

Poté, co byl celý Svět zdrcen dopady vesmírných těles, rozsáhlou vulkanickou činností v Indii a dalšími nepříznivými vlivy, vymřela celá řada jak mořských živočichů (amonitů, belemnitů, korálů), tak suchozemských živočichů (dinosauři, mořští plazi) i rostlin (nahosemenné i krytosemenné). Rozložení kontinentů bylo podobné dnešnímu, přičemž se postupně vzájemně posouvaly a oddalovaly. Tím se rozšířil Atlantský oceán a otevřel se i mořský prostor na severu mezi Evropou a Severní Amerikou a také na jihu mezi Antarktidou a Austrálií, která se posouvala dále na severovýchod. Významně se tak změnilo mořské proudění, které v těchto oblastech snížilo teplotu mořských vod a následně způsobilo zalednění polárních oblastí a postupné globální ochlazování, které vyvrcholilo dobami ledovými ve čtvrtohorách.

Text a ilustrace: Lukáš Kukal

Třetihory před 65–1,8 mil. lety

V tomto období vrcholilo alpinské vrásnění za vzniku mladších pohoří Pyrenejí, Alp i Karpat. Rozsáhlá mělká moře se postupně zmenšovala a periodicky vysychala, jako například Středozemní moře se silnými uloženinami solných vrstev. I když se v třetihorách postupně stále ochlazovalo a ubývalo tropických i subtropických pralesů, stále bylo tepleji než v dnešní době a i v severnějších oblastech panovalo mírné klima. Celkové podnebí však bylo sušší, čemuž se musela přizpůsobit nejen flóra, ale i fauna. V rostlinné říši se dařilo především krytosemenným rostlinám, opadavým listnatým stromům (olše, bříza, habr, javor a jilm), travinám a lučním bylinám. V mořích se dařilo nejrůznějším mlžům, plžům, ježovkám, krabům, žralokům a mořským savcům. Na souši se dále rozvíjeli ptáci, zejména pak pěvci. Vůdčí skupinou se však stali savci. Z přeživších nenáročných malých hlodavců se postupně vyvinuly rozmanité druhy býložravců i masožravců a některé z nich nabyly obřích rozměrů. Některé řády vymřely (Indricotherium, Megatherium, mastodonti, šavlozubé šelmy), jiné se postupně rozvíjely, modernizovaly a přežily i doby ledové až do současnosti. Jsou to především hlodavci, lichokopytníci (koně, nosorožci), sudokopytníci ( jeleni, antilopy, prasata), chobotnatci, šelmy a netopýři. Neméně důležité byly i opice, z nichž se postupně oddělili hominoidi. Na konci třetihor zde žili např. Dryopithecus, Ramapithecus a Australopithecus, z něhož se později oddělil rod Homo‑člověk, Homo rudolphensis, Homo habilis a Homo erectus. Naše území bylo již po celou dobu souší, která byla jen občasně zaplavována mořem na severozápadě nebo jihovýchodě území. Důležité byly i sladkovodní plochy a řečiště, která však měla odlišný tok od těch současných. V severozápadních Čechách pocházejí nejbohatší nálezy z uhelných pánví s uloženinami hnědého uhlí, písků, jílů, pískovců a slepenců. Z flóry byly nalezeny zkameněliny břízy, vrby, javoru, olše, jilmu, javoru, platanu, dubu, buku, borovice i podrostu. Z fauny byly objeveny i velice pěkně zachovalé zkameněliny hmyzu (krascovitý brouk), ryb (kaprovité, okounovité, lososovité), plžů, želv, žab (Eopelobates), ještěrek, ptáků, hlodavců, létavých veverek (Blackia), hlodavců, vačnatců (Amphiperatherium), koníků (Anchitherium, Hipparion), jelenovitých, tapírů, nosorožců, sudokopytníků (Aureliachoerus aurelianensis), chobotnatců, mastodontů (Gomphotherium angustidens), Deinotheria bavaricum a šelem (Megamphicyon, Hemicion). V Čechách jsou pak jen ojedinělé nálezy flóry (Plzeňsko, Praha, Berounsko, Kutná Hora, Jičínsko, Liberecko, Strakonice, Písek, Tábor), v jižních Čechách pak nálezy nerostů – známých vltavínů (pravděpodobně kosmického původu).

Deinotherium patřilo mezi chobotnatce a vyvinulo se v severní Africe.
Odtud se rozšířilo do Asie i do Evropy. Deinotherium žilo především
v teplejších pralesích v blízkosti vodních toků, kde hledalo potravu.
Délka jeho těla se pohybovala mezi šesti a osmi metry a hmotnost
kolem 6 000 kg. Zvláštností byly krátké kly směřující kolmo dolů,
s nimiž si vědci dlouho nevěděli rady. Teprve nález celých koster
od České Třebové odhalil tajemství jejich vzhledu a způsobu života.