Naše příroda, ročník 2017, číslo 4

V posledních době nás stále častěji sužují extrémní výkyvy teplot. Ty jsou obrovskou zátěží pro každý, zejména pak suchozemský, živý organismus. Nicméně můžeme si za ně povětšinou sami. Planeta Země nám totiž vrací nešetrné zacházení s ní i s úroky. Nezbývá tedy, než se s nimi popasovat. Teď, v létě, čelíme návalům horka a sucha. Avšak ne všichni živáčkové stejně. Někteří je přestojí snadno, díky nejrůznějším adaptacím, jiní se jim raději vyhnou.

Text: Alena Říhová / foto: David Říha

Co se děje v rozpáleném těle

Připomeňme si, co se s námi děje, když si rtuť teploměru postaví hlavu a zasekne se hodně, hodně nahoře. To se pak, stejně jako ostatní tvorové, ochlazujeme hlavně výparem. Jenže přitom se zároveň odvodňujeme. No a čím více vody tělo odpaří, tím více jí zase musí přijmout, jinak by došlo k dehydrataci1. Živočichové doplňují vodu pitím, přijímají ji v potravě, využívají metabolickou vodu2, měkkýšům do těla proniká i přes povrch nohy a někteří dokáží absorbovat vzdušnou vlhkost (např. hmyz a plazi). Celkový výpar živočicha závisí nejen na jeho dýchacím systému (ten ovlivňuje efektivitu dýchání a tím i vodní ztráty), ale také na hmotnosti (tělesný povrch odpovídá ploše výparu) a relativní vzdušné vlhkosti (zjednodušeně procentuálním zastoupení vodní páry ve vzduchu). Nejvíce vody za sucha odpařují mrňouskové3, kteří mají velkou plochu výparu vzhledem ke své hmotnosti. A studenokrevní (např. suchozemští plži, obojživelníci a plazi) ještě více než teplokrevní (ptáci a savci).

Plazi se sluní rádi a dlouho. Déletrvajícímu parnu se však vyhýbají obloukem,
protože při ochlazování výparem skrz šupinatou kůži se kvapem odvodňují.
U nás jim obvykle postačí prohodit denní aktivitu za noční,
ale v poušti horko raději prospí. Zde samice ještěrky obecné.