Naše příroda, ročník 2017, číslo 4
Věříte na tzv. zákon schválnosti? Ať si totiž vzpomenete na kteréhokoli našeho esteticky i faunisticky významného živočicha, bude nejspíše už jedním s určitou měrou v přírodě ohrožených. A týká se to také tesaříka broskvoňového, uvedeného už ve vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. jako kriticky ohrožený druh. V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR – Bezobratlí z r. 2005 byl chybně označen jako u nás už vymizelý, ale ani termín „kriticky ohrožený“ není nijak povzbudivý. Ani v minulosti sice nikdy nešlo o u nás běžného brouka, ale ani o všude vyslovenou vzácnost. Dříve obýval v teplých polohách kdejaký starý ovocný sad. Potvrzuje to i poznámka v odborné literatuře, že „…obyčejně bývá na hruškách, kde jsme ho již z daleka viděli“, jak píše doslova koncem 20. let minulého století brněnský entomolog A. Fleischer. Pod těmi hruškami měl ale samozřejmě na mysli kmeny hrušní.
Text: Mladen Kaděra
Tesařík broskvoňový (čeleď tesaříkovití – Cerambycidae) se u nás vyskytuje pouze v nominotypickém poddruhu Purpuricenus kaehleri kaehleri. Mezi středoevropskými tesaříky patří ke středně velkým (9–21 mm) a velmi nápadně zbarveným, byť jen dvojbarevně. Celé tělo i všechny končetiny má sice černé, avšak krovky jsou svítivě červené a přibližně ve druhé a třetí třetině se rozprostírá velká, černá kapkovitá či elipsovitá skvrna. Její tvar je velmi variabilní, takže zatímco často začíná už za štítkem a je užší s dobře patrnými širšími červenými okraji krovek, jindy je velmi široká a zabírá skoro celé krovky. Jižněji, mimo naše území, mívají někteří brouci krovky jen s nepatrnými zbytky červeně nebo až celé černé (var. carbonarius), jiní naopak jen s malými rozplizlými skvrnami na každé krovce, někdy až zcela bez nich (var. ruber). Pro naše populace vždy ale byl a je charakteristický kapkovitý obrys skvrny. Štít má sice nejčastěji rovněž černý, vzácněji ale i na něm bývají červené skvrny, většinou situované v přední polovině a obvykle ve stejném odstínu červeně na krovkách. A podobně jako u mnoha jiných tesaříků lze ihned obě pohlaví rozeznat podle délky tykadel: u samečka výrazně tělo přesahujících, u samiček přibližně po konec krovek.
Samička má tykadla kratší než sameček, ale jinak se od něj při zběžném pohledu nijak neliší. Foto Filip Trnka