Naše příroda, ročník 2017, číslo 4

Na konci druhohor se od severu do Čech rozlilo teplé křídové moře a na jeho dně vznikly i stovky metrů silné vrstvy usazených hornin. Po ústupu moře pak na některých místech do takto vzniklých vrstev proniklo magma. K jednomu takovému výlevu došlo i v krajině jen několik kilometrů severovýchodně od dnešních Pardubic. Magma se ale tehdy nedostalo až k povrchu a utuhlo pod ním. Vytvořilo těleso bochníkovitého tvaru. Určitě pak trvalo několik dalších milionů let, než se postupně odpreparovaly měkké usazené horniny a znělcová hora se objevila jako nepřehlédnutelný útvar v polabské krajině. V současnosti mohutnost krajinné dominanty ještě umocňuje stejnojmenný hrad na jejím vrcholu.

Text: Martin Kohoutek / foto: Tereza Kohoutková

Kunětická hora byla vždy místem příhodným pro výskyt teplomilných organismů v krajině. Z tohoto pohledu jsou pak samozřejmě nejcennější jižní svahy. Ty však byly právě na Kunětické hoře velice silně narušeny těžbou kamene pro stavební účely. Z počátku na stavbu domů a samotného hradu, později i na stavbu železnice z Prahy do Olomouce a nakonec na stavbu silnic. Těžba byla zastavena teprve na počátku minulého století, kdy už hrozilo sesunutí části hradu na vrcholu této krajinné dominanty. Ze svahů Kunětické hory bylo popsáno mnoho zajímavých rostlin, například vstavač kukačka (Orchis morio), švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis), vstavač osmahlý (Orchis ustulata) či střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus). Bohužel většina těchto rostlin odtud vymizela nejpozději v druhé polovině minulého století. Velice zajímavý je pak výskyt parazitické zárazy alsaské (Orobanche alsatica), která je v současnosti řazena do kategorie silně ohrožených rostlin. Důkazem velmi silného vlivu člověka na lokalitu je výskyt několika desítek nepůvodních druhů rostlin.

Bývalý lom na Kunětické hoře