Naše příroda, ročník 2017, číslo 5

Dva švýcarští malíři pracující koncem 18. století na rekonstrukci nedaleké drážďanské galerie si tuto oblast oblíbili natolik, že se ani nechtěli vrátit domů. Své Švýcarsko prý našli tady! A tak vznikl poněkud neobvyklý název romantického světa pískovcových hor, skal a roklí, který se opravdovému Švýcarsku sice moc nepodobá, zato je však opravdovou krajinnou perlou střední Evropy.

Text a foto: Martin Janoška

Poznávání naší přírody by jistě nebylo úplné bez nahlédnutí do této divukrásné krajiny na hranici Čech a Saska. Protože se však zároveň jedná o prvořadou a hojně navštěvovanou turistickou atrakci, naskýtá se otázka, kdy se tam vydat a nepřijít o iluze, případně chuť se ještě někdy vrátit. Ideálním obdobím je určitě říjen, kdy zástupy výletníků citelně zřídnou, lodičky a soutěsky osiří a u Pravčické brány je po většinu dne klid.

Fenomén Pravčická brána

Nejznámějším skalním útvarem a ikonou Národního parku České Švýcarsko je Pravčická brána. Vidět na vlastní oči ji chce pochopitelně každý… Její rozměry jsou úctyhodné a monumentální – rozpětí oblouku u paty dosahuje 26,5 m, výška otvoru činí 16 m a šířka 7–8 m. Mocnost „překladu“ má v nejtenčím místě 3 m. Současné propagační materiály tvrdí, že se jedná o největší přírodní skalní bránu v Evropě. Na tomto českém přírodním klenotu stojí a padá celý sofistikovaný turistický průmysl v národním parku.

Opuštěná Pravčická brána