Naše příroda, ročník 2017, číslo 6

Zima je v plném proudu a ptačí drobečkové navštěvují krmítka, kde na ně u mnohých z nás čeká zasloužený nášup. A to je moc dobře, protože bez pravidelného příkrmu by malí opeřenci v tuhé zimě nepřežili jedinou mrazivou noc. Ale víte, že někteří ptáci si v krmítku přes veškerou naši snahu povětšinou stejně nakonec nevyberou? A právě kvůli nim se s vámi chci podělit o jeden zaručený kulinářský tip.

Text: Alena Říhová / foto: David Říha

Ale vezměme to pěkně po pořádku. Když do krmítka nasypete směs slunečnice, prosa a ovesných vloček a úhlednou hromádku ještě vrchovatě pocukrujete ořechy (burskými ořechy nebo mandlemi), brzy se po ní doslova zapráší. Určitě se na ní vystřídají minimálně sýkory, pěnkavy (např. zvonek, stehlík, čížek či dlask) a vrabci, ale dost možná že si k vám na svačinu z lesa odskočí i brhlík nebo dokonce sám pan strakapoud. Sice má každý z nich trochu jiný apetit, ale určitě se všichni nakonec pořádně nadlábnou. Pokud byste chtěli na krmítko nalákat určité skupiny ptačích strávníků, konkrétní tipy, jak na to, najdete ve starších číslech časopisu (např. Naše příroda 1/2014 str. 24–30 či Naše příroda 6/2015 str. 8–17). Ale i dolů pod krmítko kupodivu přilétají vyhládlí ptáci, hlavně ti pozemní, jako třeba kosi. Proto zrnka spadaná shora dolů neuklízejte. Nezřídka tu právě o ně bývá pěkná mela. Přestože nimrat se ve zbytcích a k tomu se vystavovat na odiv predátorům (např. krahujcovi nebo kočce) není zrovna med, vyletět nahoru o patro výš se kosům moc nechce. A vlastně ani nevyplácí. Dobře vědí, že na krmítku svou nejoblíbenější pochoutku obvykle stejně nenajdou.

A tak není divu, že čerstvé ovoce jim uprostřed zimy udělá obrovskou radost. V mžiku se po něm zapráší. Tahle kosice si právě vychutnává slaďoučkou hrušku