Naše příroda, ročník 2018, číslo 2

Jestliže si různé druhy hmyzu v průběhu předlouhé historie své existence zvolily určité typy stanovišť, neměnné specifické způsoby života, jež se u nich s železnou pravidelností opakují, nastanou při jejich náhlém výrazném úbytku mnoha druhům stěží řešitelné či až nepřekonatelné obtíže. A je na pováženou, je-li to ve značné míře vinou lidské lhostejnosti či bezohlednosti. Těmito řádky volně navazuji na článek v Naší přírodě 1/2018, v němž se zabývám částí zákonem chráněných druhů odumřelého, tzv. mrtvého dřeva. Zde to bude o jiných se stejnou potravní vazbou, dosud u nás sice zatím šířeji početných, přesto lokálně ohrožených velmi necitlivými zásahy do jejich populací některými lesnickými pracovními postupy, často až zcela likvidačními.

Text: Mladen Kaděra / Foto: Stanislav Krejčík

Ze závěrečné čtvrtiny minulého století si vzpomínám na několik míst v polesí Soutok v jihomoravském luhu, na jakési oázy poměrně hojného výskytu několika druhů bezobratlých, vesměs chráněných zákonem. Šlo o lesníky jakoby zapomenutá místa v běžném hospodářském lese, malé pralesy, jak jim tenkrát říkával tamní polesný. Tehdy jsem si hned pomyslel, že taková v naší přírodě už vzácná místa, dohromady to bylo jen několik hektarů, by lesníci měli ponechat mimo výrobní snahy, aby tam ti živočichové mohli zůstat a nadále v klidu žít.

Jenže ten polesný brzy nato odešel do důchodu, přišel jiný a s ním i nový ředitel lesního závodu, a tak poté všechny tyto „minipralesy“ asi do pěti let beze zbytku zmizely. A protože všechny vytěžené porosty projela do hloubky v závěru celoplošné přípravy půdy pařezová fréza, aby dobře rozhoblovala a rozmetala štěpiny všech pařezů, nezůstala po veškerých se tam vyskytujících chráněných druzích ani nejmenší památka. Navíc to bylo na téměř vodorovné ploše, takže kterýkoli nahodilý turista by si při prvním pohledu na tato místa mohl pomyslet, že tam lesníci začali nejspíše zkoušet svérázné způsoby polaření. Stejně ale v okolí vypadaly i jiné po těžbě „vyžehlené“ pozemky, jak o tom po diskusích až polemikách ochránců přírody s lesníky informovala média a bylo to tématem rovněž řady odborných i populárně‑naučných článků.

Šlo tak de facto nejen o úplné zničení všech se tam vyvíjejících stadií roháče obecného (Lucanus cervus), jeho larev a kukel – samozřejmě spolu s mnoha dalšími druhy! – v řadě starých, trouchnivějících dubových pařezů, ale také o likvidaci čerstvých pařezů s bezpočtem nově založených generací druhů tzv. mrtvého dřeva, jež mohlo velmi dobře sloužit jako nezbytný potravní zdroj různým bezobratlým. Vypadalo to, jako by to lesníci udělali nevědomě. Jenže opak byl pravdou, protože si tak počínali nejen tam, ale také jinde na pokácených porostech. Třebaže právě brouka roháče, žijícího hlavně v rozkládajících se kořenech starých dubů či jejich pařezů, chránily zákony už v průběhu minulého století. A i když také vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (k zákonu o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.) jej opět zřetelně uvádí jako ohrožený druh.

Především musím zdůraznit, že zde píšu o používání lesních fréz v listnatých lesích. Zatímco likvidace pařezů při obnovách porostů jehličnanů může významně pomoci omezit populace obávaných škůdců, například nosatcovitého brouka klikoroha borového (Hylobius abietis), vyvíjejícího se ve dřevě pařezů a potom v dospělosti okusujícího sazenice při zralostním žíru (brouci tak dokážou zlikvidovat na čerstvých pasekách i celé nové výsadby), je tomu v listnatých lesích po této stránce lépe. Druhy, jejichž larvy žijí v listnatých lesích výlučně v pařezech a v jejich kořenech, v odumřelé hmotě zbytků hroubí i nehroubí se totiž v rozhodující míře specializují právě na tyto potravní zdroje, aniž by se nato dospělci ve významné míře potravně orientovali na žijící mladé či starší stromy. Tak třeba larvy brouka roháče se vyvíjejí jen v rozkládajícím se dřevě, kdežto brouci se živí nahodile vytékající mízou.Jenže veškeré pařezy při mechanizovaných obnovných pracích překážejí, jejich přítomnost by podstatně zvýšila nároky na ruční práci a výroba dřeva by se prodražovala.

Proto lesníci sahají po starých, dobrých a spolehlivých lesních frézách, jež na co najedou, to nenávratně zničí. Hlavně různé pro drobnou zvířenu vlastně už přichystané domovy. A kde je zničí všechny, tam se s druhy orientujícími se na takové živné prostředí nesetkáme. Námitka lesníků, že přece mají víc než dost příležitostí zakládat nové generace v okolních stojících porostech, je samozřejmě naprosto laická, často pokrytecká a dobře svědčí o jejich postoji vůči používání fréz. Tyto stroje by jistě lesníkům obecně skvěle pomáhaly, kdyby v lesích žádné organismy vázané na odumírající hmotu dřeva nežily. Abychom tak lesy i nadále viděli jako plné života, musí se člověk stůj co stůj snažit, aby v nich stále přebývali i ti nejdrobnější živočichové, nejde‑li ovšem o přemnožené kalamitní škůdce. Jak jsem již uvedl, lesní frézy nelikvidují na obnovovaných plochách pouze pařezy, ale také veškeré nehroubí a různé zbytky dřeva rovněž tzv. seštěpkováním. To vše je ovšem právem solí v očích nejen ochránců přírody a zoologů, ale také botaniků, poněvadž citelné narušení půdy většinou zahubí řadu silně až kriticky ohrožených rostlin. Proto ani není třeba zdůrazňovat, že každou lesní paseku tak lesní frézy rázem přemění na odpudivou paseku v tom běžně používaném přeneseném smyslu. Proto je třeba vždy zvážit, jakou měrou může hmyz s potravní vazbou na ponechané odumřelé dřevo (hlavně pařezy) na pasekách ohrozit v určitém místě okolní lesní porosty. A lesní frézy zvolit pouze jako krajní řešení k likvidaci potravních zdrojů vážných škůdců, pro něž způsob života „nejprve hostina v pařezu, další na živém stromě“ patří k neměnné životní strategii.

Kousavec páskovaný je krásný tesařík. Platí to zejména hned poté, co brzy na jaře opustí věnečkovitou, dřevními třískami obloženou kukelní komůrku pod kůrou. Tehdy má pískově žluté chloupky na štítě i krovkách ještě bezvadně zachovalé, neodřené. Na rozdíl od většiny jiných tesaříků jsou pro něj příznačné dvě nápadné odlišnosti, a to krátká tykadla a silné nohy. Navíc je jakoby váhavý a poněkud toporný, na krátké vzdálenosti však poměrně dobře létá.