Naše příroda, ročník 2018, číslo 2

Zjara se příroda probouzí. Rodí se nové životy. Období mláďat s sebou přináší spoustu radosti i starostí. Všude kolem je najednou až příliš živo. Všichni mají napilno. Upachtění rodiče neustále pendlují za potravou pro své hladové děti. A zatímco ptáčata zvědavě vykukují nejprve z hnízd a později se pípajíc roztetelí po širokém okolí, savčí batolata se naopak nehybně krčí ve vysoké trávě, ani nedutají a doufají, že si jich snad nikdo nevšimne. A tak pokaždé, když rodiče své caparty na chvíli zanechají o samotě, malér visí ve vzduchu. Jsou totiž vydáni na pospas nejen lačným predátorům, ale bohužel i člověku, který jim mnohdy ublíží právě tím, že je chce zbytečně zachraňovat. A co teď s tím?

Text: Alena Říhová / Foto: David Říha

Při procházkách přírodou nejčastěji narazíte na ptačí ratolesti. Hnízda ptáků totiž bývají, obzvlášť zjara, přeplněná otevřenými zobáčky, které neustále žadoní o potravu a směle se přetahují o každé sousto. A v tu ránu je na malér zaděláno. Zkrátka tu a tam některý z malých nenasytů vypadne z hnízda. Nejčastěji narazíte na maličké holuby hřivnáče nebo hrdličky zahradní, protože stavějí hnízda ledabylá a zároveň chatrná, navíc mláďata jsou poměrně velká, byť povětšinou jen po dvou. Nezřídka bývá nehoda důsledkem řádění špatného počasí nebo vyhládlého predátora. Jenže pád z výšky dolů na zem se zejména holátkům stává povětšinou osudným. Přežijí ho jen zřídka. A tak pokaždé, když poblíž hnízda malého ptačího drobečka najdete, je potřeba pečlivě zvážit, jestli cizí pomoc naléhavě potřebuje, nebo už se bez ní obejde. A stejně tak je to i s ostatními mláďaty.

Vaši pomocnou ruku vždy potřebuje opuštěné ptačí holátko či bezmocné pískle s ještě nedostatečně vyvinutými pírky, které bezvládně leží na zemi. V prvé řadě se pečlivě poohlédněte po hnízdě, z kterého vypadlo. Nebývá daleko. Obvykle ho najdete v koruně stromu přímo nad vámi. Ptáčátko do něj zase vraťte a má vyhráno. Ovšem buďte velmi obezřetní, aby vás přitom nesledoval predátor, kterému byste tak ukázali cestu rovnou do bufetu. Nebojte se drobečka dotknout holou rukou kvůli pachové stopě. Čich totiž není tím nejvyvinutějším smyslem ptačím a rodiče ho i po kontaktu s vámi bez obav zase přijmou zpátky. Ale pozor! Berte ho do ruky s největší opatrností. Je totiž velmi zranitelné a díky prachovému peří heboučké jako chomáček vaty. A také se pečlivě ujistěte, že bude v hnízdě svého druhu (jednotlivé typy ptačích domovů najdete v Naší přírodě č. 3/2015, str. 8–17).

Malá sýkora modřinka se se zájmem přidala k dětem na pískovišti. Ale stejně starý rorýs, vlaštovka nebo jiřička by jen zoufale čekali na pomocnou ruku, která je vyzvedne do výšky a povzbudí k letu