Naše příroda, ročník 2018, číslo 2

První jarní paprsky lákají ven, vyrazit za dobrodružstvím. Nechte se pozvat na tajemné místo, které se několikrát za rok zcela promění. Na jaře je nejkrásnější. Chvíle v něm napnou všechny vaše smysly. Ucítíte vůni česneku promísenou s vůní vody. Vaše oči zaplaví moře barev – bílá, žlutá, fi alová či zelená. Vaše uši zaslechnou šplouchání vody a zpěv ptáků. Odvážní si ke svačince ochutnají štiplavý česnek medvědí nebo sladkou hluchavku. Dotykem můžete objevit rozmanitost kůry stromů, okusit vláhu půdy nebo se nechat polaskat svěží trávou. Ponořte se s námi do tajů a krás lužního lesa a poznejte, že se do něj můžete vypravit v kterémkoliv ročním období.

Text: Monika Tošenovská, Monika Vraštilová / Foto: Josef Dvořák

Lužní les je lesem tajemným, každou chvíli vypadá jinak. Mění se, jako kdyby někdo mávnul kouzelným proutkem – stejné místo nemusíme za pár měsíců vůbec poznat. Těchto lesů není u nás mnoho, i proto je stojí za to navštívit.

V lužním lese převažují listnaté stromy (vrby, lípy, duby, jasany, jilmy, javory). Územím lužního lesa protéká a klikatí se řeka, často se zde tvoří „louže“ (odtud nejspíš pramení pojmenování „lužní“ les) – tůně, tůňky a mokřiny. Některé jsou stálé, ale většina se vytvoří na jaře, když taje sníh, a poté je sluníčko vysuší – říká se jim periodické tůně. I když jsou na světě jen krátkou dobu, žije v nich mnoho zajímavých a vzácných živočichů. Jedním z nich je žábronožka sněžní – malý korýš, který umí okouzlit barevnou hrou žaber a nožek. Žije krátce – jen dokud je v tůni voda, po zbytek roku odpočívají na suchém dně tůně jen velmi odolná vajíčka.

Žábronožka sněžní