Naše příroda, ročník 2018, číslo 3

Krahujec obecný vypadá jako zmenšená kopie jestřába lesního. Oba dravci mají i podobný způsob života a lovu, jsou velmi obratní, v rychlém letu dokážou kopírovat terén, a když na to přijde, oba se mohou naučit lovit domácí drůbež. Není proto divu, že si oba dravce lidé často pletou.

Text a foto: Denisa Mikešová

Určitě se ptáte, jak tedy od sebe oba dravce odlišíte, když mají takřka stejné nároky na životní prostředí, obdobně loví, úlovek pečlivě oškubou a dokonce mají i téměř totožné zbarvení peří, včetně přísného výrazu žlutooranžového oka? Nejlepším vodítkem je velikost. Zatímco jestřáb dosahuje velikosti káněte, krahujec je velký zhruba jako holub skalní (domácí). U obou druhů platí, že samec je o čtvrtinu menší než samice. V letu tedy může být někdy těžké odlišit velkou krahujčí samici od malého samce jestřába (což může být i případ mého pozorování s pokusem o ulovení datla).

Kořist je obvykle úměrná velikosti obou dravců: krahujec zpravidla loví ptáky do velikosti kosa, ačkoli jak jsem viděla na vlastní oči, troufne si i na kořist, která je cca o dvě třetiny větší než kos (datla). Jestřáb zdolá veverku nebo i mladou poštolku, zdravá jestřábice výjimečně uloví i káně, krahujce nebo kunu. Jak už jsem však psala, je takovýto podnik spojen s velkým rizikem poranění lovkyně, a tak se do něj jestřábice pouštějí jen v opravdu nouzových případech.

Jestřáb obývá lesy nejrůznějších typů, přičemž dává přednost rozsáhlejším porostům