Naše příroda, ročník 2018, číslo 4

Při toulkách přírodou mnohdy překvapíme odpočívající zvířata. Pokud vane vítr od zvířete k nám, máme naději, že se dostaneme do blízkosti některého z obyvatel lesa a překvapíme jej.

Text a foto: Jaromír Zumr

Je pravda, že i během krátkého spánku jsou zvířata stále ve střehu. Na první pohled se nám může zdát, že zvíře tvrdě spí, ale sebemenší zašustění listí nebo slabé prasknutí větvičky jej ihned upozorní na blížící se nebezpečí a zvíře se dává na útěk.

Zvířata si nemohou dovolit, aby je nepřítel ve spánku překvapil. A tak se u nich střídají krátké periody hlubokého spánku s periodami procitnutí, kdy nejsou „centra“ registrující smyslové vjemy zcela vypnuta. Při podřimování zvířata leží, sedí nebo i stojí, přežvýkavci v této fázi i přežvykují.

Prasata odpočívají v lese jen tak na holé zemi, nebo v tzv. „zálehu“, který si v přírodě připraví. Často jej vystelou starou trávou, mechem a větvičkami. Podobnou stavbu budují i bachyně pro svá mláďata. Opuštěné hnízdo potom samice využívají k odpočinku. Jelikož se také rádi po celý rok válejí v bahně, stane se, že tam i usnou. Potom můžeme zaslechnout i jejich chrápání. Divočáka můžeme občas spatřit, jak sedí a opírá se jen o vzpřímené přední končetiny.

Divoká prasata si nanosí suchou trávu do svého „lože“, kde potom odpočívají