Naše příroda, ročník 2018, číslo 4

Po mnoha výpravách do Labských pískovců jsem se konečně odhodlal absolvovat křest turistickým peklem nejnavštěvovanější atrakce Saského Švýcarska, světoznámé vyhlídky Bastei. Panoramata byla vskutku kolosální a davové šílenství taktéž. Avšak pro jistotu, abych dopředu vyeliminoval případné zklamání, jsem si ještě chtěl dopřát nějaký milý dopolední předkrm. Nejlépe stejně půvabný, ale pokud možno raději mnohem méně frekventovaný.

Text a foto: Jakub Hloušek

Takové náročné představy bylo poměrně těžké splnit. Zejména v okolí protežovaného městečka a dříve populárních klimatických lázní, Kurort Rathen. Ovšem kdo hledá, ten najde. Výsledný výběr vyhrál vrchol Gamrig, který sice oproti ostatním blízkým stolovým horám primárně působí jako největší outsider a poslední trpaslík, nicméně velice rychle dokáže odhalit svoje utajené přednosti. Mezi ně například patří zejména skutečnost, že tu lze na velice malé ploše obdivovat většinu fenoménů typických pro Labské pískovce. Tedy snad s výjimkou opuštěných divokých soutěsek a hlubokých zapomenutých roklí. Ty ale zčásti nahrazuje velkolepý kaňon Labe.

Nadmořská výše Gamrigu činí skromné 253 metry. A jeho atypicky znějící jméno dokazuje dávnou přítomnost původního slovanského osídlení. Podle hlavních pramenů prý vzniklo zkomolením slova „kámen“ či spíše „kamýk“. Je vidět, že zdejší předkové disponovali reálným náhledem na tehdejší svět. Neboť název hory stále odpovídá skutečnosti, především při pohledu od sousední vesnice Waltersdorfu. Tady Gamrig okamžitě upoutá pozornost korunou bizarně ohlazených útesů vyčnívajících ze zelených porostů nad zoranými lány ploché náhorní pláně.

Vrchol Gamrigu ověnčený útesy při pohledu od silničky u Waltersdorfu