Naše příroda, ročník 2018, číslo 6

Starší generace milovníků přírody žijících ve městech mají jistě dodnes v živé paměti hojný výskyt chocholouše obecného. Tento nápadný a krotký druh skřivana s výraznou chocholkou býval až do počátku devadesátých let dvacátého století jedním z nejtypičtějších ptáků městské periferie. Chocholouš nechyběl snad na žádném nově vybudovaném panelovém sídlišti, běžný byl v okolí autobusových nádraží, na fotbalových hřištích nebo na rozsáhlých železničních překladištích. V zimě nebývalo ještě před třiceti lety vzácností zahlédnout u zdrojů potravy u popelnic či v okolí pekáren hejna i několika desítek chocholoušů.

Text a foto: Libor Praus

Díky všudypřítomnosti a nízké plachosti se chocholouš dostal do starých slabikářů a učebnic přírodopisu. Nejtypičtější obrázek ukazoval zimní scenérii, ve které chocholouši hledají obživu na zasněžených cestách v koňském trusu. O chocholouších se pod názvem drliče zmiňuje dokonce naše nejstarší kniha pojednávající o fauně Českého království – slavný Fyziologář (Ortulus phisiologiae) napsaný před r. 1366 mistrem pražské kapituly Bartolomějem z Chlumce, zvaným Claretus. Všeobecná známost chocholoušů se nicméně v dnešní době stává minulostí a nemůže za to pouze obecně klesající úroveň všeobecného vzdělání v českých školách. Chocholouš je u nás dnes z ne zcela jasných příčin na pokraji vyhynutí.

Centrum výskytu chocholoušů leží v oblasti Středomoří, ale v souvislosti s odlesňováním se již od počátku středověku tito původem polopouštní ptáci v několika vlnách rozšířili až do jižní Skandinávie a Pobaltských států. Na rozdíl od jižnějších populací, které obývají většinou přírodnější suché prostředí, jsou chocholouši obývající prostor na sever od Alp převážně synantropní. Nejčastěji osídlují urbánní plochy s nízkou a řídkou vegetací s pokryvností do 50 %, mezi které patří například rumiště, staveniště, průmyslové zóny a sídliště s nízkými suchými trávníky. Chocholouši jsou v celém evropském areálu obvykle stálí, nicméně v zimě dochází pravděpodobně běžně k přesunům na kratší vzdálenosti za zdroji potravy, dnes nejčastěji na parkoviště nákupních center a k dobytčím stájím a hnojištím.

Chocholouš může stát za vznikem pořekadla o tom, že na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Velmi pravděpodobně se nejednalo o „vrzání“ u nás tažného skřivana polního, který se k nám vrací nejčastěji až koncem února, ale právě o jeho blízce příbuzného stálého chocholouše. Samec chocholouše obhajuje své teritorium typickým skřivanovitým přednesem zpěvu v letu, ale i v sedě z nějakého vyvýšeného místa.

Chocholouš obecný býval ještě nedávno typickým ptákem okrajových městských sídlišť a parkovišť u nákupních zón. Dnes je v tomto prostředí na pokraji vyhynutí.