Naše příroda, ročník 2019, číslo 1

K napsání tohoto článku nás přivedly úvahy o tom, čím vlastně škola podnítila náš celoživotní zájem o přírodu a jaké nám dala „do vínku“ znalosti. Bezesporu to jsou především učitelé, kteří mohou v dětech probudit zájem o poznávání všeho kolem nich. My jsme zřejmě měli štěstí na dobré učitele a později profesory přírodních věd, takže nasměrování našich zájmů bylo celkem brzy dost jasné. Avšak na stupeň znalostí nemají vliv jen živí lidé – tedy učitelé – ale také učebnice, ze kterých se žáci a studenti učí. To nás jednoho dne přivedlo před knihovnu, ze které jsme začali vytahovat nejrůznější učebnice přírodopisu, živočichopisu, botaniky, geologie, přírodozpytu, zoologie, přírodovědy a dalších předmětů, jak se během času měnily jejich názvy ve školách. Byla jich slušná hromádka a obsáhly období přibližně posledních 120 let. Začali jsme jimi listovat a nebylo to vůbec nezajímavé. Trochu nám to dokonce napovědělo, proč současné děti často nepoznají smrk od jedle (o listnáčích ani nemluvě), muchomůrku si pletou s Vochomůrkou a žluvu se žlunou.

Pojetí vyučování se za posledních 100 let – a zvláště v posledních 30 letech – silně změnilo. Zatímco ještě v dobách našeho dětství (to už je také dávno) se nás škola – tedy učitelé i učebnice – snažila vybavit základními znalostmi přírodnin – hlavně z naší přírody – a vztahů mezi nimi, dnes je kladen důraz na znalosti globálních jevů a environmentální výchovu. Děti se tak v učebnicích podrobně dočtou o globálním oteplování, důležitosti a prospěšnosti míšení lidských plemen či hospodaření s odpady a jejich vlivu na přírodu, ale o tom, jak vypadají savci, ptáci, rostliny, houby a nerosty v jejich nejbližším okolí se nedozvědí téměř nic, natož aby někdo chtěl, aby si takové „zbytečnosti“ zapamatovaly. Vždyť si to mohou najít na internetu! Ano, mohou, ale co až internet někdo vypne? Nechtěli bychom, aby se ve školách děti učily memorovat dlouhé pasáže z knih, ale je nutné si uvědomit, že vztahy v přírodě lze studovat teprve tehdy, když tu přírodu, tedy její jednotlivé součásti, co nejlépe známe. Nebylo by proto možná od věci vyjít občas s dětmi do přírody a naučit je poznávat, co kolem nich roste a žije. Třeba takovou břízu, a vysvětlit jim, že se její kůrou dá rozdělat oheň i v dešti. Může se jim to v budoucnu hodit.

Strochův přírodopis v obrázcích