Naše příroda, ročník 2019, číslo 1

Úvodní záběr dokonale vystihuje jednu z nejpodstatnějších stránek ptačích invazí: pokusy vysadit nepůvodní druhy ptáků jsou zpravidla málo úspěšné, nebo úplně selhávají až do doby, než dojde k podstatnému narušení původních biotopů. „Nejlépe“ (samozřejmě pouze pro nepůvodní druhy!) likvidací původního vegetačního pokryvu a introdukcí nepůvodních rostlin, které jej nahradí. Fakt, že místní druhy ptáků jsou dlouhodobě adaptovány na místní rostliny a jiné podmínky vnějšího prostředí, není nic překvapivého a biologicky to těžko může být jinak – právě to je evoluce. Netriviální důsledky má tato obecná závislost až v souvislosti s introdukcemi: uměle vysazeným nepůvodním opeřencům se v exotických biotopech jejich nové domoviny zpravidla nedaří – příčí se jim konkurence domácích a na místní podmínky už dobře adaptovaných druhů, divná nová potrava, noví paraziti, nezvyklí predátoři atd. Určitě neplatí vždy to, co si často myslí laikové, totiž že vysazení nepůvodního druhu v novém prostředí vede k okamžité katastrofě a zániku původních populací.

Pěnkava obecná

Původní výskyt pěnkavy je podobný jako u stehlíka – západní palearkt, jen zasahuje o něco více na sever (až do severní Skandinávie) i na jih (do severní Afriky). Na druhé straně je její introdukovaný areál jiný: neobvyklá mezi ptačími vetřelci, jejichž původní populace potkáváme také u nás v České republice, je kombinace dnešního výskytu na Novém Zélandě a v Jihoafrické republice. Ještě podivnější by byl dnešní areál pěnkavy, kdy se podařily pokusy zavézt ji do Austrálie a do USA. Příbuzná pěnkava jikavec, kterou u nás potkáme jen v zimě, však neobsadila ani Austrálii, ani Nový Zéland, jak si lidé přáli, a mimo svůj přirozený areál se dnes nevyskytuje. O dovoz pěnkav na území dnešní

JAR se zasloužil známý imperiální výbojník Cecil Rhodes těsně před koncem 19. století. Dnes jsou potomci tohoto britského výsadku stále omezeni svým výskytem na původní oblast, kde byli před rovnými 120 lety vypuštěni jejich předci. Zdržují se dodnes v plantážích exotických dřevin na svazích spektakulární Stolové hory (Table Mountain) nad Kapským městem (Cape Town). Těmi dřevinami jsou (opět nepůvodní) borovice, duby i eukalypty. Právě v plantáži Tokai, kde rostou introdukované borovice a eukalypty, a v nedalekém parku Constantia Belt jsem dohledal několik pěnkav, ale na pořízení fotografie byly plaché až příliš (a z hlediska jejich antipredačního chování úspěšné).

Pěnkava obecná (na snímku samice) je jedním z nejběžnějších ptačích druhů v zemi kiviů. Auckland, Severní ostrov, Nový Zéland